Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pří četbě jednoho bulvárního plátku jsem nedávno narazila na pozvánku do Incheba arény. Stálo tam, že Manowar jedou světové turné, a tak jsem si řekla, že s chlapci vyrazíme. Najít od metra cestu k aréně nebylo tak těžké, nicméně zorientovat se v blízkosti místa bylo horší. Málem jsme vlezli na koncert Elánů, kteří hráli ve vedlejší aréně. Naštěstí jsme se dali se správným davem a dorazili na správné místo.

Byť byla teprve šestá hodina večerní, na místě to celkem slušně žilo. Ti nejnadrženější fanoušci si udržovali místa hned u zábran, ale většina se zdržovala spíše na balkónech, venku, nebo u stánků s pivem.  Sice jsem se dlouho cukala dát 35 kaček za Gambrinus 10°, žízeň byla nakonec silnější.

O Manowarech se proslýchá, že mají po koncertě hrátky s ženami. Mě přišlo, že to evidentně nemohli vydržet a tu půl hodinu, co už měli hrát, si vynahradili právě tím. Nakonec jsme se dočkali a show začala. Intro doprovázené mocnými zvuky a mlhou zobrazovanou na interaktivních tabulích mě na koncert celkem navnadilo. Celý koncert byl průřez jejich všeobecnou tvorbou. Zhruba v první hodině se hrály ty nejstarší skladby, které nepřerušovalo žádné povídání do mikrofonu, kromě stručného přivítání fanoušků Ericem Adamsem. Přibližně po té hodině přišlo na řadu první sólo, a to kytaristovo, které bylo opravdu k pokoukání. Dokonale udržovaný prstoklad mě celkem dobře poznamenal. V další fázi přišel na řadu sled novějších písniček, po kterých následovalo sólo baskytaristy. Dvojnásobná výjimečnost ovšem je, že tak jako jiní hrají na elektrickou kytaru, tak on to válí na baskytaru. Celkem dominantní samec skupiny, který si v některých skladbách hraje spíše sám pro sebe než pro skupinu, se předvedl jako velice schopný. Koncert se dal po úžasu fanoušků zase na nějakou chvíli do pohybu, než přišel na řadu bubeník. S takovou základnější soupravou to bylo celkem slušné, nicméně mé okouzlení z předchozích dvou sól nepřekonal. Co se mi ale líbilo a co jsem ještě nikdy neviděla, bylo postavení činelů, které byly nasměrovány směrem k němu.

Někdy ve ¾ koncertu se dostalo těm, kteří neumí moc anglicky, štěstí rozumět baskytaristovi. Vystoupil zpoza kulis s otevřenou plechovkou toho nejhnusnějšího piva, co v Česku máme, a spustil v naší řeči, jak je dobré. Tady mě to celkem rozesmálo. Nicméně s tím, že jsou v Česku pěkné ženské, souhlasím (smích). Samozřejmě naočkoval fanoušky na zakoupení jak nového alba, tak i těch starších. Joey DeMaio nám ukázal i svojí slovní zásobu (v případě jistých slov nebudu zveřejňovat). Hned po své promluvě nás uvedl do posledního úseku celého večera – nové album. Vzhledem k tomu, že už hráli téměř dvě hodiny, v posledním úseku zazněly z nového alba už jen dvě skladby.

Sladkou to třešničkou na dortu byla samozřejmě ,,Warriors of the World´´. Na tu jsem se těšila ze všech nejvíce a rozhodně jsem nebyla sama. Podle mého názoru nejznámější skladba, kterou znají i ti, kteří Manowar aktivně neposlouchají.

Nakonec, aby nezůstalo jen u chvály. S tím pivem mě slušně namíchly. Dobrá, třicet pět korun za vychlazené pivo beru, ale za Gambrinus to přehnali. Každopádně no to jsme zvyklí z festivalů, to mě nevytrhne. Další věc, kterou kapela slibovala a nedodržela, byl speciální host. Co bylo psáno (na lupenu), nebylo dáno. Také vysoká hlasitost, která se o nich neproslýchá, ale ví, sem tam někomu vadila. Já, která už jsem napůl nahluchlá a pouštím si do sluchátek všechno na maximální hranici hlasitosti, jsem byla s ozvučením spokojená. Světelné efekty také v pořádku.

V závěru jsem si stačila povšimnout, že koncertu se zúčastnil i zájezd z agentury ,,Ozzy a Potkan´´. Po rozsvícení světel se na interaktivních tabulích začala promítat ještě vydaná alba, fanoušci se cpali u východů nebo u stánků s pivem a oblečením.

Koncert začal ve 20:30 a skončil kolem 22:30, takže Manowar hrál přibližně dvě hodiny. Akorát, aby se člověk stačil odebrat na metro a odjel domů.