Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vyrazit na Vader do brněnské Melodky jsem chtěl nejen z důvodu oslavy deathmetalového hřmění, ale rovněž z obavy, že se jedná o jednu z posledních akcí. Z důvodu covidové hysterie, kdy se opakuje chaos z jara, je možné, že se za pár týdnů/dní opět dočkáme nepříjemných zákazů. Ale spral to ďas! Vybaven rouškou jsem v neděli vydal do horkého post/letního Štatlu za extrémní kulturou doufaje v suprový zážitek a setkání s kámoši.

Už ani nevím, kdo vlastně měl všechno s Vader na jejich turné jet, nicméně o existenci švédských Mass Worship, kteří jediní Vader na Pandemic Madness Tour předskakují, jsem neměl tušení. Pouze jsem si zjistil, že se jedná o death/hc úderku, která má na krku rok starý debut Mass Worship. Nu což, švédský death mám rád, ale jestli je mrsknutý hácéčkem… nevím, nevím. Bude to dobrý, nebude to dobrý… Dle předem daného rozpisu se kolem půl deváté rozehřměli festovně hutné tóny natlakovaného běsnění. Pořád jsem čekal, kdy se tlak uvolní a rozdivočí do pořádného výbuchu. To se však nestalo. Styl Mass Worship sázel na potlačený hněv, který ovšem ukrýval velice zajímavé melodie a ještě zajímavější rytmické houpačky. Dle ohlasů z obecenstva bylo znát, že se publiku muzika mladé smečky líbí, ale energií si šetří na hlavní hvězdu. Na úvod dobrý. Proč ne?

Přesně, jak se píše v oficiálním povídání, je úchvatné, kterak veteránům ani po víc než pětatřiceti letech nedochází dech. Jejich aktuální fošna Solitude In Madness je nejen divočina jak za mlada, ale jednotlivé skladby mají tolik šťávy, co staré osvědčené kultovky v čele s Litany nebo De Profundis. A přesně na těchto nahrávkách byl v podstatě postaven koncertní set. Postavené takto vedle sebe plus pestrý výběr z ostatních alb napříč historií je znát, že oheň, energie a blasfemický zápal Peterovi a jeho bandě neschází. Naopak!

Solidně zaplněný sál Melodky by sice snesl ještě víc lidí, nicméně díky tomu se v tom hicu dalo aspoň trochu dýchat a člověk se nemusel bát pohnout, aniž by do někoho strčil a vylil mu nápoj. Publikum se neskládalo pouze ze starých mániček, tvorba Vader láká i mladší ročníky, ale na rozdíl od jiných návštěv Melodky zde nebylo příliš zastoupeno něžnější pohlaví. Ne že by nepřišly, ale už dlouho jsem neviděl tolik samotných chlapů jak na Vader. Holt na emoce se zde nehraje. Heh!

Po delším intru, které mi moc sedlo k následující vypalovačce Shock and Awe nesedlo, ovládla na další cca hoďku a kousek nespoutaná energie. Dědci (pardon, odrostlí kluci) ukázali, zač je toho loket. Peter i jeho kumpáni bušili do svých instrumentů bez přestávky o sto šest. Zatím co jsme v publiku pomalu a jistě umírali horkem a házením hlavami, Vader jeli, jako by to byl jejich první koncert a bylo jim dvacet. Pecka a závist! Klipovka Into Oblivion je hit jako hrom a rozhodně si nezadá ani s takovou hymnou jako Silent Empire nebo necelou dekádu stará monstróznost Come and See My Sacrifice. Ne, ne že by se mi nechtělo vypisovat jednotlivé skladby, ale nechce. Řada přišla jak na úplné novinky, tak naopak na prověřené stálice. Nechal jsem se strhnout šílenou divočinou a s chutí jsem si zaházel pleškou a pořádně od plic si zařval… A new-born one, ten million years old!!!

Vader jsou důkazem, že sice hrají pořád to samé, což ale neznamená, že stejně rovná se nudně. Masakr od začátku do konce. Jen se z kdysi pochmurné zuřivosti stala veselá zuřivost starých ďáblů s nadhledem. Právě tohle jsem cítil z celého večera nejvíc – pohodu, mazec a kurva rychlej metal. Nechci rozpitvávat zvuk a podobné legrácky, protože když jsem stál napravo, neznělo to tam nic moc, stoupl jsem si jinam a hned bylo líp. Takže tak. Vader jsem viděl za ty roky už dostkrát, abych mohl v klidu říct, že jsou kluci v čím dál lepší formě. Díky Obscure a Melodce za to, že nám sem vozí takovou parádu!

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Obscure Promotion.