Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Byly časy, kdy se na Kašperských Horách v sekci zvané „kultura“ dělo vyložené hovno. Časy se mění a tak se dnes můžou místní těšit hned z několika žánrově pestřejších akcí, přičemž hned dvě jsou každoroční hudební jistotou. Festival na konci světa je znám svou rustikální povahou a otevřenou atmosférou vůči všemu. Zato klubová akce Wake Up Mountains se drží jistých pravidel a zvyklostí a dá se o ní hovořit jako o jistotě a standardu. Však právě letos v dubnu se uskutečnilo již páté pokračování. Pořadatelé jsou nadšenými fanoušky žánru hardcore & punk a právě tyto odnože kytarové muziky se prolínají jako červená nit všemi díly festu. Proto by jistě nikoho neměla zaskočit ani zástava iniciativy GNWP, jejíž bohatý merchandise byl právě zde ke koupi. Samozřejmě to není jediný atribut, který zkratka WUM pod sebou pevně drží. Je to i lidové vstupné padesát korun a v neposlední řadě jde o akci s pohodovou atmosférou, na které se bohatě podílí především místní, kteří jsou jednoduše nadšení, že se něco na Kašperkách vůbec děje.

Snažím se vyzobávat pravidelné konání všech „probouzení“. Mohu tak pyšně poukázat, že jsem byl u zrodu prvního aktu a svědomitě podporoval i ten druhý. Třetí mi bohužel překazila krádež poměrně drahého kola mé přítelkyně v Praze a následná opatření (sezení na policejní služebně, prohledávání bazarů na vlastní pěst apod.). Ta čtvrtá událost se zas šibeničně kryla s Phantoms of Pilsen, takže jsem se kousl a na pátý koncert dorazil dostatečně naladěn. Navíc poctili Šumavu svou přítomností kamarád z Moravy společně se svou přítelkyní, a tak i já jsem jejich příjezd patřičně ocenil a nabídl ku prospěchu veselí láhev whiskey, pivo ze Sušického pivovaru a přívětivý výšlap na hrad Kašperk. Do klubu jsme pak dorazili v dobré náladě a své úsměvy rozdávaly všem okolo.

Netrvalo dlouho a na podiu se ke hře nachystala plzeňská jistota Taras Bullba. Ne zrovna matně si vzpomínám na časy, kdy jsme v lavicích základní školy prozpěvovali úryvky z jejich debutového kusu Náš je svět. Však se psal rok 2003. Dnes kapela urazila pěkný kus cesty co se uchopení svého žánru týče, přesto mu však zůstala do jisté míry věrna. Nyní má skupina vážnější výraz a ruku v ruce s ním kráčí i solidnější hráčská jistota. Punkové základy jsou ale zcela zřetelné, na to si můžeme přilepit naléhavost novodobého hardcoru nebo uvolněnost post-rocku. Výsledek stojí přinejmenším za poslech, ačkoliv s lidmi to na začátku večera ještě moc nehýbalo. Možná by nebylo od věci použít ozvláštňující nástroj, jako třeba ságo, které například využívá nedostižný Krákorající pařez ze stejného hudebního pytle.

Pražskou úderku Just For Being můžete aktuálně pozorovat na všech možných aktivitách, momentálně například na podporu Kliniky. Je to akční kapela, která jak hudebně, tak i soukromě dělá patřičnou čest žánru, jež zastupuje. Svižné a nekompromisní songy, energie hnána na max a přátelská atmoška. Jejich set působil svědomitě a uceleně, a ačkoliv se v daném stylu neorientuji bez určení azimutu nejlépe, nechával jsem se náležitě unést.

Z německého města Frauenau dorazili obdobně ladění harcovníci Bridges Left Burning. Za těch pět let existence má kapela odehrána vskutku úctyhodný dostatek koncertů, což se odráželo v profi přístupu, který na nich byl opravdu citelný. Jinak ale pohodoví lidé, pohodová melodická muzika – co víc chtít. Rvali do lidí velice slušně a měli i adekvátní odezvu. Chytlavá hudba lapala přítomné za flígr a třepala jimi po sále, za což byli všichni dostatečně vděční. I tady platí fráze o maximálním nasazení a takovéto srdce na dlani, které by jak pořadatel, tak kapela mít měli.

Poté přišel na řadu DJ Bamboocha, který rozjel svou ojedinělou performanci. Necítím se dostatečně kompetentní k tomu, abych ho hodnotil. Ostatně po jeho dvou třech skladbách jsme již odcházeli - my i návštěva z druhého konce republiky jsme byli náležitě unaveni a spánek v tuto chvíli byl jediným východiskem.