Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Windhand, Satan

Windhand, Satan's Satyrs

Bhut5.10.2017
Výlet za muzikou po dvou letech na báječné místo v Lipsku - genius loci UT Connewitz opět úřadoval.

Že by kapela Windhand patřila mezi mé top kousky, se říct určitě nedá. Zvláště proto, že jsem je ještě před rokem vlastně vůbec neznal. Výlet na jejich koncert za hranice republiky měl tím pádem vícero odůvodnění. Tím prvním je fakt, že jsem dlouho nikde nebyl a přes turbulentní léto jsem stihl leda kulový, ačkoliv v diáři ledacos bylo. Druhým důvodem byla jednoduše nabídka výletu s kolegy z Fobia zine a protože si sedneme do noty i po stránce lidské (nejen hudební) – důvod otálet vlastně ani nebyl.

 

Podívat se do Lipska po dvou letech byl fajn nápad. Vyrazili jsme o něco dřív, abychom si prohlédli i něco z města samotného. Zabloudili jsme tak k fotbalovému stadionu i na právě probíhající multikulturní festival všeho na náměstí (což samozřejmě nebylo nějak plánováno). Překvapil zde stánek prezentující českou zemi, kde se dalo nakoupit velké množství lázeňských oplatek, dále pikao, kaštany v čokoládě, hořčice nebo knedlíky v prášku – krásná reprezentace, která nás pochopitelně píchla u srdce. No nic, vraťme se raději k hudební rovině.

 

UT Connewitz je klub, který je jedním slovem nádherný. Už v prvním okamžiku, kdy jsem vkročil do monumentálního sálu, to na mě dýchlo a kůže se změnila na husí. Popisovat tuto zvláštní atmosféru prakticky nelze – to se musí prostě zažít. Je to jednoduše místo, které je pro doomové akce jako stvořené…

 

Vzduch pro cca 300 návštěvníků rozehřívali Satan’s Satyrs, jejichž jméno i produkci jsem v onen okamžik uslyšel prvně. Od první skladby se ukázali jako energií nabití čertíci, co okamžitě začali chrlit svižný hard rock s prvkami Motörhead, Crobot, The Hives a dalšími heavy stoner vlivy. Mělo to šťávu a první asi čtyři kusy byly vážně parádní. Pak se to začalo trochu slévat, ale závěrečná vypalovačka opět nadchla. Uvěřitelný drive a trochu hippie přesvědčení. Šílený bubeník s obrovským nasazením a náležitě rozjařená strunná sekce. Ke koupi desky mě to nestrhlo, ale živě to bylo parádní a nakopávací.

 

Windhand začali vláčně a vláčně taky pokračovali. Je jen málo kapel, které si mohou dovolit znít tak, že od nich de facto nerozeznáte jednu skladbu od druhé a přesto budete všechny milovat. Windhand jsou toho krásným příkladem. Ani nevím, které vrnění zařadit na kterou desku. Kterou vokální linku vyzdvihnout víc a kterou pohlcující melodii označit jako tutovku, ale prostě to všechno sedí. Člověk pak tupě zírá až ve skoro hypnotickém transu na celou tu doomovou masu, jak se na vás valí a svojí dřevnatostí rozebírá na kousky. Je dobré zmínit vokál, neboť ten je pro kapelu důležitý a jde o velmi silný článek, ačkoliv na mne Dorthia působila dost odtažitým dojmem. Jakoby jí nic nezajímalo, i ty zdravice lemující začátek a konec setu byly takové z povinnosti. Možná proto, že se víc hroužila do stavu potřebnému k maximálnímu výkonu pro koncert. To se jí dařilo naprosto perfektně. A pochopitelně nejen jí, ale i dalším kolegům z kapely, kteří čarovali magicky atmosférickým doomem.

 

Spojení místa, hudby i vědomí toho, že do tohohle klubu se zase jen tak nemrknu, mělo velké účinky. Proto šlo o dost intenzivní zážitek, který se zarývá do paměti. A kdybych Windhand někdy viděl hrát někde poblíž – určitě nebudu váhat.

 


 

Fotografie vystihující výletní i koncertní nálady pořídil Coornelus, kterému tímto děkuji. 

Satans SatyrsSatans SatyrsSatans SatyrsSatans SatyrsSatans SatyrsSatans SatyrsWindhandWindhandWindhandWindhandWindhandWindhand


  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 29.9.21 8:52

Nemůžu si pomoct, ale tento report je trošku mimo. Nevysihl vztah fanoušků k Amenře, akustické hudbě a tak vůbec... ani kapelu samotnou. Report se většinově skládá z předsudků a na kapelu nahlíží jako na tvrdé metalisty, kteří... bože, hrjaí akusticky a prodávají merch. Víme, že Amenra nehraje klasický metal, patří trošku jinam, a že není o tom hrát co nejtvrději. Já si nepamatuji, že by to někomu nesedlo (vždycky něco někomu nesedne), ale lidi, kteří kolem mě pofňukávali, zavírali oči a nechali se unášet :-) Amenra s publikem počítá, ale nejsme na Helloween. Tohle není o zbytečných kecech, ale sdílení pocitů. "Ono, když po dvouleté koncertní abstinenci se konečně dostanete celý rozpumprdlíkovaný do klubu a tam pět vousatých chlapů drnká na dvě struny a dívají se u toho do země, tak ten pocit nenaplnění se dá pochopit"... to může platit jen v případě návěvníků, kteří Amenru neznají :-D Snad přece vím, na co jdu, když kapelu poslouchám a sleduji. Taky by mě zajímalo to otravné promo, já jsem žádné nezaznamenal, a to i přesto, že Amenru sleduji :-) takže zase, 20 let stará kapela něco dokázala a budeme hejtovat, že se tím třeba i živí, nebo snaží se tím uživit. To neznamená, že její huba je jen byznys a dělá to pro peníze. Přece je hezké dělat, co člvěka naplňuje. Nejsem komunista, abych hlásal, že jediná správná práce je ve fabrice nebo na stavbě. Je rozdíl mezi mainstreamem pro peníze a kapelou , která něco vybudovala.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky