Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Miluju Borknagar, obdivuju Kampfar a stejně tak v posledních letech i Diabolical! Když se v éteru objevilo echo o turné, kde se tyto pecky sejdou a navíc mi přijedou zahrát skoro k baráku, šel jsem do kolen. Chtělo by se říct, že se mi splnil sen. Borknagar jsem ještě nikdy neviděl, Kampfar taky ne, i když žena tvrdí, že ano. Všechno má své ale a bohužel to platí i pro tuto akci.

Na facebookové události byl uvedený start ve 20.00, přičemž jeho posunutí na 19.15 si asi nevšimlo moc lidí a Diabolical tak hráli z kraje pro poloprázdný sál. Na jejich výkonu se to pranic nepoznalo. Zvukař jim ale zazdil úvod, až jsem před hlasitou masou zbaběle utekl do zadních prostor sálu. Into to Oblivion je úžasný otevírák alba a stejně tak otevřel i koncert. Z kraje přeřvaný zvuk trochu zhatil prvotní zápal, ale nevadí. Postupně se to jakžtakž usadilo a my, co jsme přišli i na Diabolical a ne jen na hlavní hvězdy večera, si užili výtečný moderní death metal s prvky symfonie. Ta hrála jen z playbacku, stejně tak ženské vokály. Což je jasné a ničemu to nevadí. Středobodem jejich vystoupení bylo poslední album „Neogenesis“, přičemž apokalyptická atmosféra alba na koncertu nevyzněla, ale zase přibylo dravosti a krutosti. Po cca hodince výborného setu se s námi kapela rozloučila a nastal čas s velkým „Č“.

Po kratičké přestávce vtrhl na plac Dolk a jeho kumpáni, aby do nás namlátili, zač je toho loket. Kampfar byli pro mě hvězdou večera. Grandiózní, živelně dech beroucí vystoupení šamanského blackmetalového démona ve mne vyvolalo brutální bouři. Je jasné, že se hlavně hrálo z „Profan“, ale sáhli i do hluboké minulosti. Vše pak alemělo pevný, jednotící háv. Bylo jedno, jestli hráli staré podmanivé blackovky nebo současné razantní rubanice. Úvodní pecka Gloria Ablaze je přesně stvořená pro vytvoření zběsilého kotle. Jak měli Diabolical poloprázdný plac a vlažné publikum, Kampfar měli narváno, lidi řvali, znali a reagovali. A Dolkovi se to líbilo. Píšu Dolk, ale jeho spoluhráči rovněž předvedli strhující výkony. Nejvíc jsem obdivoval Aska Ty, který si k bicím přidal navíc i řev a že ho nebylo málo. Dolk je frontman jak noha. Měl jsem obavy z jeho melodických vokálů, jestli nebudou průšvihem. Ne, nebyly.  Od toho ten večer byli jiní kanonýři. Ale zpět k Kampfar. Nechal jsem se odnést na severské pláně, kde vládne krutost, smrt a vichřice. Doslova jsem hltal každičkou píseň z kteréhokoliv období. Všechny byly ještě o kus lepší než z desek. Zvuk měli Kampfar lepší než Diabolical, ale také to nebyla žádná hitparáda. Ale přiznávám, že díky ohnivému šílenství řvoucího z placu mně bylo úplně fuk, jestli je zvuk takový nebo makový. Tohle byl black metal! Tohle byl šamanský rituál! Tohle byl Kampfar a jeden z nejsilnějších koncertů, co jsem kdy měl možnost vidět. A myslím, že i Qourthonovi by se líbil, tak moc jsem místy z Kampfar slyšel jeho odkaz.

Borknagar poslouchám s přestávkou kolem alb „Origin“ a „Universal“ vlastně už dvacet let a nikdy jsem je neviděl hrát face to face. Proto jsem se tetelil blahem a trpěl nedočkavostí. To že s nimi nejezdí Vintersorg, ale Athera (frontman Chrome Division nebo Susperia), jsem věděl a neřešil to. Atherův hlas mám rád, tudíž jsem byl spíše zvědavý, jestli budou písně díky změně hlasu trochu jiné, nebo se naopak Athera vžije do role Vintersorga a se zavřením očí nic nepoznáme. Výběr skladeb pro tohle turné navíc pamatoval na přítomnost boha bohů Vortexe. Když to přeženu, Athera mohl zůstat doma a vypotit se. Nevím, jestli byl opravdu nemocný, jak tvrdil, nebo opilý, protože totálně zpackal začátek koncertu. Vortex na mě působil zrovna tak, ale jeho um je natolik sebejistý, že jste poznali nedobrotu jen při bližším pozorování. Navíc Vortex rád dělá šaškárny a u zpěvu se pohupuje, proto není možné poznat, zda je nebo není vše součástí plánu.

Úvodní The Rhymes of the Mountain ještě šla. Dokonce bych řekl, že v místě, kde se vše ztiší, byl Atherův vokál zajímavější než Vintersorgův. Vše se pokazilo u druhé Epochalypse, kdy Athera zapomněl, že má zpívat a když si vzpomněl, tak se stejně netrefil. Vortex se snažil o záchranu, ale smůla, kouzlo bylo pryč. "The Archaic Course" je vynikající dílo a zdá se mi, že se z něj hrálo možná i nejvíce. Nadšeně jsem kvitoval zařazení Ad Noctum. Bohužel měl na starosti extrémní vokály Athera a ten to moc nedával. Výběr písní se skládal hlavně z prvních čtyř desek, což bych normálně z frenetického nadšení nepřežil. Ale díky marnému zpěvu jsem rozpačitě zíral na pódium, co se to tam děje. Borknagar nezapomněli ani na minulou desku „Urd“. Píseň Epochalypse se nepodařila, ale Frostrite už byla jiné kafe. Naopak na skladby z "Empiricism“, „Epic“, „Origin“ ani „Universal“ se nedostalo. Zvlášť „Empiricism“ je skvostná deska a ocenil bych z ní kousek či dva. Kapela po vytleskání přidala opus magnum Colossus a asi nejkrásnější píseň za posledních x let, titulní věc z novinky „Winter Thrice“. Při těchto hymnách se už i ten Athera probral a konečně jsme si mohli užít velikosti Borknagar.

Shrnu-li dojmy, zažil jsem ten večer dva protipóly - Kampfar předčili všechna moje očekávání, Diabolical potěšili a Borknagar mě zklamali. Tedy zpěvem, hudebně to byla lahůdka. Za zvuk nemohou, ale shazoval je dojem z vystoupení stejně jako špatný zpěv. Opít se před vystoupením beru jako facku svým fanouškům. Mistr Brun drží otěže Borknagar pevně v rukou, takže nechápu, že Atheru nevypráskal z pódia. Lazare vypadal, že by to i udělal.  Lidem v sále to asi tolik nevadilo a co jsem zaregistroval ohlasy známých, někteří na tom byli tak jako já, jiným to bylo fuk. Problém bude v tom, jak kdo je jejich velký fanda a jak kdo co očekává. Já čekal hodně. Borknagar je top kapela progresivněji laděného pagan metalu, která je postavená na vynikajících zpěvech. Když ty pak selžou, jedná se o průšvih. Příště proto prosím bez „umělce“ Athery. Organizátorům patří uznalý potlesk - vše šlapalo přesně podle rozpisu.

Na koncert byla redaktorovi Echoes udělena akreditace pořadatelem.