Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čau Blackie! Jsem moc rád, že vychází nový počin Cales. Cales mám z tvých projektů asi nejraději. U posledního alba Chants of Steel jsem myslel, že je nejextrémnější z tvých dosavadních alb. Až do teď. Připadne mi, že Unexplored Territories jde v tomhle směru ještě dál. Jsi stejného názoru?

Čau Franto, fakt? Mě to přijde jako usazená pohoda. Díky, tak to jsem rád, že jsi spokojený. Za mě  taky hodně ok, jak zní krásně neurvale.Teď ještě budu vrstvit kytarový masív a vokály s novým upgrade mixem pro CD. Takže ta nahrávka vlastně pořád ještě není úplně ve finální podobě. Na LP je v podstatě nějaký první, víc syrový a zemitější mix. Na bandcamp průběžně měním nové mixy za staré, už jen z toho důvodu že se to hodně šíří, vyskytuje na Youtube a všude možně v horší kvalitě. Tohle je ale prostě taktéž veledůležitou součástí toho, jak tenhle druh hudby dostat k těm, kteří ji chtějí slyšet.

Na předchozích nahrávkách jsi často spolupracoval s mnoha hosty. Nyní se zdá, že jediným hostem je hlas Andrey Baslové v titulní skladbě. Nebo se pletu?

Hosté, to bylo většinou na přání vydávajícich, nebo nějak náhodně. Chtěl jsem jako hosta neuvěřitelně talentovaného Arthura Von Barbarian, se kterým jsem hodně jamoval během tour v Mexiku, ale nepředali jsme si kontakt. Andrea má krátký úsek v páté skladbě Unexplored Territories, kterou taky nazpívala komplet, ale šlo to příliš někam jinam, mimo kompaktní vyznění celkové nahrávky. Původně byl záměr ženským vokálem, sem tam doplnit můj drsnější a nedotažený projev na způsob Cronos, Quorthon, Oi/Punk. Každopádně i tak, v tom malém kousku měla volnost k vytváření svých vlastních zpěvových linek, a je vážně skvostný.

Prozradíš hlavní myšlenku Unexplored Territories? Tvoří texty ucelený koncept? Při poslechu alba vnímám jeho celistvost… Jako bych poslouchal soundtrack k filmu.

Netvoří, z koncepčních alb jsem měl traumata, nebo to bylo vlastně jen jedno album od Root - Kargeras. Špatně se to hrálo na živo, znělo to vyměkle, blbě se u toho chlastalo, a byl jsem rád, když to pak za mě hrál někdo jiný. Ve stejný čas a ve stejném studiu se tenkrát nahrávalo i debutní album Cales - Bonds of Togetherness. V podstatě už od této desky byly texty Cales víceméně nahazovaný přímo tlamou, a až pak se teprve z demáčů, které jsme dělali na čtyřstopý magnetofon, dávalo dohromady, co se komu připletlo pod jazyk. Pak jsem něco dopisoval po mejdanech v ranních polospáncích, co se mi zdálo atp. DeSed si taky něco sám napsal a jinak jsme hodně kradli z R.E.Howarda, H.P.Lovecrafta, inspirace z různých mytologií atp. S dnešními možnostmi si vokál nastavím sám jak chci aby zněl, různě hýbu s frázema a hodně se mění anglický překlad, dokud to nezní nějak přijatelně ok. Jinotaje, u kterých si každý může představit co chce. Nechci být konkrétní a plýtvat velkohubými rozumy. K závěru nám z toho vylezlo sedm okultně brutálních pohádek, zpěv je celkem srozumitelný, i přesto že moc nevyčnívá, a texty jsou na vnitřňáku LP.

Jasně, epic relax. Jak kdy, někdy hraní, jindy stačí klávesnice, myš a nějaké VST, ale dost věcí mě předtím zní už v hlavě. V jádru jsem chtěl narvat co nejvíc riffů do krátké stopáže, dokud nevzniknou nějaké základní konstrukce, se kterými se už dá něco dělat. Někdy alternativnější cestou, jindy osvědčenějšími postupy. Pokaždé je ten proces trochu jiný.

Když se dívám na čelní obrázek, nechávám se unášet fantazií a vtahovat do neznámých míst. Zajímalo by mě, jestli má tuto funkci, nebo by měl představovat úplně něco jiného?

Přesně, v podzemí je stále mnoho neobjeveného a tajemně přitažlivého. Plno tajemných kultů viz. třeba jenom Byčí Skála a zdémonizovaný keltsko rituální funerál z doby halštatské. V textech se také trochu promítnulo, když jsem chvíli pracoval v Anthropos muzeu.

Kdo je vydavatelem Unexplored Territories? Co pro tebe vůbec dnes label chce a dokáže udělat? Je v dnešní době vůbec label potřeba?

S Milošem z Monster Nation jsem spolupracovali už kdysi dávno. Label tenkrát založil náš švédský přítel Thomas Hedlund. Mám dojem, že to začalo vydáním singlů brněnských Puls, japonských Sabbat a pak vydali i pár alb Root. Specializují se čistě na vydávání vinylů, především tuzemských klasických nahrávek. Label udělá nejvíc, když pokryje náklady na výrobu zboží v co nejlepší kvalitě. Dnes jim toho chodí od kapel tuny, a čekáš na odpověď třeba půl roku a dýl, takže jsem se mezitím domluvil s tuzemským vydavatelem, ať jde vinyl co nejdřív do výroby, protože jsem vydání nechtěl dál protahovat. K tomu by stačilo vydat si vlastní náklad CD, ale mě se nechce, a nestíhám se o to starat. Nemám obavy, že by CD nevyšlo, jen si na něj ještě nějakou dobu počkáme.

Ještě nedávno jsi byl koncertně velice aktivní. V současnosti jako by ses stáhl. Máš toho dost, nebo si dáváš pauzu? S Cales se ti vyrazit na turné nechce? Co by tě nalákalo? Byl by to jeden z mých splněných snů…

Letiště mám nejraději doma v obyváku a hlavně žádný lidi a nesmyslný kravál. Festů a akcí je všude plná prcka, a davy mají stále potřebu se někde srocovat, postávat s kelímkama a šermovat platebníma kartama. Dobrý byznys a chápu, že muzikanti kteří nedělali v životě nic jinýho, musí hrát do zblbnutí. Mně je to ale tam vzadu. Když kapely, kterými jsem byl najímán, ukončily činnost, a po covidové události jsem z toho všeho nějak vypadl, vrhnul jsem se místo omýlání setlistů na vlastní kreativní činnost. Nevím, jak vznikají kapely dnes, dřív jsme se potkávali prakticky denně v nějakých hospodách a klubech. S lidma z československé scény už nejsem moc v kontaktu, a nahánět nějaké spoluhráče nebo někde věčně vychlastávat, na to už taky nezbývá moc času, energie, ani nálady. V pubertě a devadesátkách bylo holt kontrapraduktivního času nazbyt trochu víc.

Blackie, jak vzpomínáš na své působení v démonických Nifelheim? Měl jsi tam prostor pro vlastní nápady, nebo vše fungovalo podle diktátu bratrů Gustavssonů?

Hodně divoký, ale nešel jsem tam s ambicema skládat jim hudbu. Zkoušeli jsme tak různě na půli cesty u přátel z RAM, v Gothenburgu, jindy v Dánsku nebo dokonce v Mexico City. Nebylo to vůbec jednoduché, a na koncerty jsem se po příletu musel k místům konání kolikrát dopravovat po zemi ještě třeba nějakých 200-400 km a víc, někdy i vlakem nebo autobusem, ale navštívit pyramidy v Teotihuacan, byl můj největší zážitek, o kterém jsem vždy snil už od dětských let, co jsem se o jejich kulturu zajímal a byl do toho blázen. Potom ten covid a k závěru narůstal konflikt mezi dvojčaty, protože zpěvák chtěl založit novou kapelu, kterou by měl po ruce ve svém městě. Chtěl mít zodpovědnější booking a fungovat ne až tak punk, víc profesionálně. Zbytek členů byl ze Stockholmu, který je od Halmstadu vzdálený 500 km. Takže to šlo do kytek, jako už několikrát předtím, a rozešli jsme se každý svým směrem.

S ikonickými Master's Hammer jsi doslova objel celý svět. Co pro tebe znamenalo účinkování v tomto fenoménu? Napadá tě, který koncert s MH patří mezi nejsilnější zážitky?

Taktéž neuvěřitelně bláznivé období. Franta zdokumentoval nějaký deník i s ilustracema a tam je to zhruba všechno popsané, snad až na pár kontroverzích úletú, kterými se radši nechlubit. Pro mě nejvíc Latinská Amerika, ale oddanost a podpora metalistů prakticky úplně všude. Největší zážitek hajzly u rovníku a následkem odstředivé síly přespávání v zatopených hotelových pokojích s plovoucím hajzlpapírem... K tomu z venku hrozba schytání nějaké kulky z pouličních přestřelek.

Svého času jsi psal muziku také Aleši Brichtovi. Jak vzpomínáš na tuto spolupráci? Dal by sis znovu říct?

Dvacet let starý příběh. Vidím, že první skladbu Poslední Legionář, kterou jsem pro něj napsal, hraje s jeho kapelama dodnes. Měl rád album Uncommon Excursion, a když jsme chodívali do jeho baru, jednou se zmínil, že by takové věci chtěl. Naznačil jsem mu, že mám podobných skladeb v sejfu víc, a že se chci s Cales ubírat jiným směrem. No a tak jsme společně napsali nějakých čtrnáct, možná i víc skladeb a nemyslím, že bychom potřebovali vstupovat dvakrát do stejné řeky. Staré šlágry fungují a stačí.

Sleduješ i dnešní hudební produkci, nebo si plně vystačíš se starými nahrávkami? Kdy naposled jsi u poslechu nadšeně zařval?

Občas nárazově, ale tohle je vaše práce. Někdy v podstatě jen abych si udělal nějaký obraz o tom, jestli nejsem úplně 100 let za opicema. Celkově mě leze na nervy, jak se pořád někdo snaží zapůsobit nějakým pozérským vizuálem, přičemž je cítit, že není co říct a hudebně se otáčí stále stejné, ojeté vzorce. Tak snad se dá pochopit, že jako muzikant jsem za těch 40 let hudbou doslova přesycený, aniž bych musel něco pořád poslouchat, ať už je to staré nebo nové, a ještě k tomu doporučovat. Klidně mě stačí mlácení do železa z kovovýroby, co mám před oknem do obýváku a vytí vlků ze zoo, které je slyšet do našeho kanclu, ale když něco píšu nebo dělám grafiku, jede mi u toho nějaký proud všelijakých obskurních věcí. Dobrých i špatných.

Jsi také zvukařem a producentem. Dá se říct, že se stále učíš a sleduješ nové zvukové trendy? Nebo na to kašleš a necháš se vést instinktem?

Spoléhat se jen na instinkt v neznámém prostředí by v tomto případě asi nestačilo, ale baví mě intuitivně poznávat, jak věci fungují a jak je můžu využívat. Dnes už skoro každý používá stejná zařízení jako v běžných studiích, kde se nahrává taky digitálně. Stačí si trochu nastudovat, jak správně všechno nastavit a použivat, ale asi ne každý na to má buňky a patřičné množství času se tomu věnovat. Záleží s čím si kdo vystačí. Někdy to částečně klapne, ale jinak je to běh na dlouhou trať učení se a nabírání zkušeností.

Své nahrávky jsi nikdy netoužil svěřit jinému producentu s případným pohledem zvenčí?

Producenti se najímají spíš u projektů komerčniho rázu, jinak je pro jednočlenné projekty dost náročné a kontraproduktivní financovat studio, producenta a další příživníky. Nejsou nervy ani čas na nějaké okecávky, chceme efektivní výsledky. Mě nejvíc asi jako každýho zajímá názor fans a maniaků závislých na poslouchání metalu, kterým posílám ukázky ještě před vydáním. Dnes máme možnost mít svá perfektně vybavená studia doma i ve zkušebnách, ale mnohdy je rozumější nechat udělat mix a mastering někoho zkušenějšího. Nejlíp někoho uznávaného a se světovým věhlasem. Záleží, čeho chce kdo docílit. Bůh je vždy ten, kdo rozdává prachy a je spoustu případů, kdy nahrávky se špatným a ani ne moc identickým zvukem a dokonce i jalovým obsahem, lidi oslovují. Když to ale pak pustíš někde na bednách, tak to prostě nehraje a ve sluchátkách zní taky nepříjemně. Někdo je ale v tomto ohledu masochista a čím horší, tím lepší.

Máš už nějaké nové hudební nápady, představu o další nahrávce? Nebo si od tvoření dáš pauzu a úsilí věnuješ propagaci novinky?

Zatím ne, rok jsem vůbec nehrál na kytaru, dělal semtam nějaké vokály a hrabal se v počítači. Ono to příjde, mám rád, když jsem na to čerstvě nadržený.

Děkuji za tvůj čas

Taky díky. Užívejte, a dělejte, co máte rádi.