Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V celku vydařený večer epických textů zahájili Arcana Opera v duchu power metalu. Na první pohled mi tahle parta nesedla. Ačkoliv se frontman mohl přetrhnout, aby upoutal pozornost diváků i jinak než svým zpěvem, zdálo se, že opustí sál s nepořízenou. Je určitě potřeba poznamenat, že celková účast nebyla nijak zářivá. Zřejmě víc lidí volilo sebetrýzeň sledováním hokejové reprezentace. Každopádně s představenou tvorbou Arcana Opera jsem se cítil v celku bezmocně, tu jako na fotbalovém zápase a chvíli před tím jako na pouti. Když už to vypadalo, že hudba nabírá konečně na obrátkách, podtržená exkurzí kytaristy mezi lidi, objevil se konec setu.

Po nevelké děkovačce dostali prostor vyjádřit se Aevum a "...kam se hrabe Bittner, to se nedalo srovnat". Jak na desce jejich symfonická tvorba dle mého názoru nevynikne, v živém podání se tnulo do živého. Na rozdíl od předchozí kapely předvedli Aevum vkusně variabilní tvorbu s řadou rytmických změn, plastičtějšího vyjádření a emotivních "konfliktů" v oblasti operních vokálů. Arcana Opera nabídla trojici vcelku neslaných a nemastných kytar. Aevum jednu špinavě metalicky laděnou a jednu agilní baskytaru v dámském uchopení. Žádná upozaděná, jen z povzdálí vše podbarvující produkce, jak bývá u tohoto nástroje zvykem, ale naopak s vlastní a jasnou tváří. Jak už jsem zmínil vokály, bylo možné zřít jiskření a provokace, jak si dáma se svým mužským protějškem nezadají, vyříkávají si, co jim na srdci leží a ani slinu zdarma jeden druhému nedá. V ten okamžik bylo důležité jen to, že je "nyní. Ten každý konkrétní okamžik a nic víc, ona situace, jak byla žitá. Rozhodně tomu nasvědčovaly jednotlivé pohyby a pohledy. Podstatný náboj tomu všemu přihrálo podkreslení celkové produkce elektronickou linkou. Důležitou roli v dojmu sehrála i divadelní postava nevěsty a mnicha v jedné osobě, když svým tancem a postoji přivedla další rozměr ve vyjádření Aevum.

Obdobně jako Arcana Opera, i Aevum vydali v loňském roce svůj debut. Oproti tomu Sound Storm už mají na svém kontě desky dvě. V podstatě hned jak vystoupili na pódium, jsem si uvědomil, že Haggard jsou kapela, kvůli níž je potřeba ledacos vytrpět. Tím narážím na (pro mé zvukovody) vysoký ačkoliv perfektně čistý vokál. Arcana Opera se snažili (mermomocí) posluchače zaujmout, Aevum se bavili okamžikem a Sound Storm chtěli všechny přejet. V oblasti power metalu by se při takovýchto akcích navíc určitě neměla zvyšovat hlasitost, jak tomu bylo tento večer. Řada diváků si cirka od poloviny setu musela držet uši. Navzdory nehostinné situaci se však brzy dostavil změněný stav vědomí. Nedávno se brněnští religionisté v televizním pořadu snažili ilustrovat, jak se chová věřící člověk, jehož potenciál je vystaven různým extrémům. Bez ohledu na složitost vysvětlení tohoto záměru lze do určité míry konstatovat, že se Sound Storm lze dosáhnout různých stavů a zcela nedobrovolně. Přesto v důsledku pocitově příjemně. A jsem opět u toho, že Italové umí pracovat se "stávajícím okamžikem". Kdo ví, co bude zítra?

Zítra a možná ještě později Haggard konečně přestanou jen lákat a konečně se pochlubí "tou" novou deskou. Sice už od loňské premiéry Made of Metal lákají a nyní ve svých promo-materiálech výslovně uvedli, že novou desku představí, nic takového se nekonalo. Z avizovaného díla věnovaného odkazu bratří Grimmů zaznělo pouze zpracování pohádky Sedmero krkavců (pokud jsem dobře pochopil, co Asis říkal). Pokud šlo o první vlašťovku, jednalo se o dobré lákadlo, ale stále zůstalo jediné. V tomto směru pociťuji drobnou zradu ze strany Haggard. Útěchou mi byl set zahrnující snad veškeré hity, co jich kdy Haggard složili (např. Eppur Si Muove, Awakening Centuries, Final Victory, The Observer, Herr Mannelig či Per Aspera ad Astra).

Genius Loci tomu chtěl, že Haggard ocenili tým svých zvukařských šikulů titulem MacGyver, jak se jim jejich dílo povedlo. Celá produkce Haggard byla rozhodně balzámem na duši a z části se jim tak podařilo zahladit rány po Sound Storm, nadneseně řečeno. Určitou pachuť si z Prahy odvezli i samotní Haggard, protože jim někdo před klubem "vybílil" autobus. No, možná jsem ještě mohl zmínit, že jsem před výše popsaným hudebním večerem absolvoval v Národním muzeu výstavu věnovanou smrti. Ale to se dozajista nemohlo na psaní tohoto reportu výrazněji podepsat.

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Dragonfest.