Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ano, tato slova lákala milovníky extrémních sportů na lednovou štaci na brněnský Favál. A ani tuny sraček sypající se na naši nebohou republiku nezabránily znesvěcení brněnské metropole hordami zpoza hranic. Jediným následkem bylo časté zpoždění cestujících a moje hastrmanská image po příchodu na Favál. Ano, jen ty pentle mi chyběly. V klubu už bylo plno a vlhko jak ve skleníku, ale nebyl problém najít staré známé, jako vždy u baru. Sešlo se nás toho památného večera čtvero.

Mohlo být kolem sedmé, když na zešeřelé pódium vylezli první holomci z té nejvzdálenější destinace, Sinate z Nového Zélandu. Celkem netradiční oblast a malá očekávání mě drželi na baru a hodlal jsem reagovat jen zpovzdálí. Ovšem marná sláva, jednalo se asi o nejlepší set večera. Následující bandy držely svoje laťky taky vysoko. Tady spíš bodovalo překvapení a naživo už málo slyšený styl, mix thrash/death. Skvostně ubíjející rify, bubnová kanonáda a výrazný vokál, chvílema mě až v duchu napadali Bolt Thrower se svým pochodově přesným rytmem, stranou ni krok. Nakonec jsem přehlídku vykonal u pódia a na pivo ani nebyl čas. Pochvalu zaslouží nazvučení, protože celá manifestace byla čitelná jak večerní vina v očích dosavadní panny.

Teď už mě nemohlo nic překvapit. Hlavní primadony večera znám, tudíž očekávání kvalitního, leč známého zvěrstva. Než se tak stalo, bylo nutno vyslechnout ještě rakouské Mastic Scum. Zde se má pozornost po chvilce mírně vytratila. Celkem všední death nebyl s to zatnout drápek do mojí zmlsané psýchy, přednost tedy dostal žaludek na baru a celé vystoupení jižních sousedů tak tvořilo jen kulisu našim bohatýrským přípitkům.

Zvučení Vader trvalo trošku déle, ale chápu, že hvězdy nechtějí nic uspěchat. Sám jsem byl velmi zvědav na produkci Poláků, protože jsem je viděl pouze na Brutalech, tedy velkých festivalových akcích. Vader prošli radikálními personálními změnami, skalní fans to asi nesou nelibě, avšak koncertní vystoupení žádnou slaboduchostí netrpělo. Hlavní ikona a pěvec Peter ostal, dále je ikonou kapely a za mikrofonem vyřvává svým charakteristickým hlasem bestie. Hlavní pozornost byla věnována aktuální novince Necropolis, ale došlo i na starší věci jako Litany apod. Velmi povedené číslo, v klubu mě borci oslovili mnohem víc.

Headlineři turné ještě nazačali a v klubu se to namnožilo jako rakovina. Kumulace fanoušků donutila i nás sebrat svoje kelímky a protlačit se krapet do čela. Album Wormwood jsem již drobátko rozebral v recenzi a je třeba říct, že naživo to bylo něco podobného. Marduk samozřejmě odehráli dobrou show, jejich typické čmáranice neměly chybu, ale v porovnání s albem a turné k Rom 5:12 dávám bodík dolů. Spíš mě zaujali starší kousky, i když to je možná tím, že novinku nemám tak dokonale naposlouchanou.

Malou záludností podlých Švédů na závěr bylo, že nepřidali žádný přídavek. Prostě pověsili kytary a paličky na hřebík a zdar. No, kde není vřelost, není chuti. Anebo to je image? Mně to ovšem zas tak moc nevadilo, promočené nohy mě zábly a šest piv působilo jako hypnotikum. Proto znovu do venkovní břečky a rychle domů. Rychle znamená, že jsme se po cestě stavili ještě na jedno.