Článek: Agalloch: soutěž o vstupenku

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Agalloch: soutěž o vstupenku

Jirka D.8.5.2013

Po roce se do Česka vrací američtí atmosferici Agalloch, jejichž těžko zařaditelné pojetí metalu se pro věrné fanoušky stává více filozofií než jen hudbou pro letmý poslech. Kapela založená v roce 1995 a vedená zvláštní osobností Johna Haughma, zahraje poslední koncert svého evropského tour 19. května v Ostravě společně s britskými FEN.

Agalloch za dobu svého působení vydali čtyři studiové nahrávky, které poměrně často prokládají různě pojatými a mnohdy až silně experimentálními EP, a jestli něco plně vystihuje jejich hudební tvorbu, je to nepředvídatelnost jejich směřování. Syrová neurvalost prvních oslav ducha přírody na „Pale Folklore“, pestrá mozaika epické rozmáchlosti a akustických meziher druhého alba „The Mantle“, či opětovný návrat k syrovému zvuku na poslední řadovce „Marrow of the Spirit“ – to vše tvoří na první pohled nesourodé hudební dílo, jehož podstatou je ale jediné, návrat člověka k podstatě, k čistotě bytí v souladu s přírodou a jejími zákony.

Mezi nejzajímavější díla kapely se v roce 2008 zapsalo EP nazvané prostě „The White“, které je všechno jiné, jen ne pohrobkem předchozí a skvělé nahrávky „Ashes Against the Grain“. Niterné propojení folku, ambientu a poezie přírody ještě nikdy nebylo působivější a mnoho fanoušků právem označuje toto minialbum za to nejlepší, co vzešlo z dílny Agalloch. Nelze se proto příliš divit, že o tři roky později vychází „The White“ znovu a to v kompletu se starším EP „The Gray“, s nímž tvoří na první pohled neslučitelnou dvojici „Whitedivisiongrey“. A právě k této nevšední kompilaci, jejíž pětisetkusová 2LP edice byla prodávána výhradně na koncertech, směřuje i dnešní otázka. Původních sedm skladeb alba „The White“ bylo doplněno o osmou, bonusovou, kterou se stala skladba Haunting Birds, pro účely desky přejmenovaná na Haunted Birds. A nás zajímá:

Kdo je autorem cover verze Haunted Birds na kompilaci „Whitedivisiongrey“ z roku 2011?

Správné odpovědi nám pište do čtvrtku 16. května na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz. Jeden vylosovaný bude odměněn volnou vstupenkou na ostravský koncert.

Související články:

Marrow of the Spirit – recenze

Faustian Echoes (EP) – recenze

John Haughm – rozhovor

Marrow of the Spirit tour – report z pražského koncertu

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.