Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Amorphis / Markus Laakso

Amorphis / Markus Laakso

Garmfrost2.4.2026
Amorphis už od svých počátků patří mezi nejvýznamnější kapely na metalové, potažmo rockové scéně. Nahráli nespočet legendárních nahrávek, vystoupili snad všude, kde se dá. I přes jisté rošády v sestavě je základ stále pevný a osudy kapely jsou stejně zajímavé jako její tvorba. Markus Laakso své dílo pojal příjemně živě, čtení není tudíž pouhým výčtem faktů, ale je plné silných příběhů... Příběh Amorphis zatím nekončí.

Na biografii finských melodiků Amorphis jsem se těšil opravdu hodně. Doufal jsem, že mě autor knihy, hudební publicista Markus Laakso dokáže překvapit a potěšit. Což se taky stalo. Jsem velkým fanouškem Amorphis už od vydání fenomenálního klenotu Tales from the Thousand Lakes. Tedy zasloužilým pamětníkem. Hltal jsem jakoukoliv informaci o dění v kapele, četl rozhovory… Doba před internetová mi samozřejmě příliš nepomáhala, což jsem při čtení recenzované knihy pochopil, protože jsem se dozvěděl docela dost. Obdivoval jsem rané nahrávky v čele s Elegy, Tuonelu miloval, Am Universum a hlavně Far from the Sun míň, ale s nástupem Tomiho Joutsena střídavě nadšeně (Eclipse) a spokojeně (Circle) s tím, že posledních deset let, které v knize už nenajdeme, jsou pro mě velice atraktivní.

 

tomi

 

Markus Laakso ke svému vyprávění přistoupil vskutku ze široka. Představí každého člena od jeho dětství, zasadí ho do děje a poté pokračuje ve vyprávění. Čtenář tím získává plastický obraz o osudech kapely a jejích členů. Čtení započneme v úplném pravěku, v osmdesátých letech, kdy se seznámíme s dětstvím Esy Holopainena a jeho prvními pokusy. V další kapitole se přidává další dvojice postav, Jan-Markus „Snoopy“ Rechberger a Tomi Koivusaari. Esa se do kapely, ze které se teprve stane Amorphis, přidává po odchodu Tomiho, který objevil kouzlo death metalu a zakládá kultovní Abhorrence.

 

 

amorphis2

 

Kniha je rozdělena do čtyř částí, kterým předchází prolog. V první části se autor věnuje prvním krůčkům, dětství muzikantů, prvním sestavám a životu v tehdejším Finsku, což bylo pro mě zřejmě nejzajímavější. Tuto část končí v okamžiku, kdy se Tomimu daří s Abhorrence, Esa s Janem okouzleni death metalem mění název své kapely na Amorhis a osloví Tomiho Koivusaariho, aby jim šel growlovat. Ve druhé části sledujeme vzestup Amorhis. Jsme šokováni šílenou smlouvou s Relapse, ale také raketovou rychlostí úspěchu kapely. Turné po Americe, které je na jednu stranu splněným snem, ale také drsnějším zážitkem. Ve třetí části si počteme o éře s podivínským, avšak vynikajícím, Pasim Koskinenem za mikrofonem. Progresivní rozmáchnutí v Tuonele, pokračování v Am Universum a tápání ve Far from the Sun se podepisuje na náladě v kapele. Pasi se z abstinenta stává drsným alkoholikem, který rád provokuje a postupně se od ostatním vzdaluje. Dává přednost svým Ajattara, jejichž sláva roste, zatímco Amorphis uvadá. Poslední část se věnuje obnovení zápalu a nadšení muzikantů pro Amorphis. Do kapely vstupuje Tomi Joutsen, jehož počátky byly hodně krušné. Jeho introvertní povaha, psychické problémy i fakt, že byl otcem malých dětí, mu v naskočení do rozjeté mašinérie Amorphis příliš nepomáhalo. Obdivuji upřímnost, s jakou se podělí o své démony, strach a zároveň šílené nadšení, že se dostal do kapely, jejíž byl velkým fanouškem. Kniha končí před vydáním Under the Red Cloud, které je bráno jako nový start i příjemné ohlédnutí za starými časy.

 

amorphis

 

Upřímní jsou všichni zpovídaní aktéři. Díky tomu má čtenář lepší představu o dění kolem Amorphis v dobrém i špatném. Z malé, deathmetalové kapelky se postupně z Amorphis stala národní pýcha, vzor muzikantů několika generací. Sympatické vystupování, které jsem odjakživa obdivoval, se dokázalo přenést také na papír. Přes všechny trable, vzestupy i pády si Amorphis dokázali zachoval lidskou tvář. Už delší dobu v jejich hudbě nemůžeme hledat progres, v podstatě se pracuje s rozehranými kartami, avšak stále to vypadá, že kapela nehodlá pokleknout únavou či natočit vyloženě špatnou desku. Sestava je dlouhá léta stabilní, nahrávky i koncerty pokaždé nadprůměrné. Jestli je tohle sázka na jistotu, nemám s tím problém. Jsem rád, že si Markus Laakso nevystačil s oslavou kapely a jejích členů, ale nebál se rozhrábnout i méně příjemné okamžiky či osobnostní stránky. Jednotlivé nahrávky jsou sice pitvány, ale důraz je kladen, co se kapelou v danou chvíli dělo. Čtenář má před sebou publikaci, která rozhodně není encyklopedií, ale živým vyprávěním o životě hudebníků, kteří mají vedle své kapely a ostatních projektů také vlastní životy pro ně stejně významné.

 

Nádherná publikace, kterou vydává Metalgate, okouzlí čtenáře nejen poutavým vyprávěním, ale také krásným zpracováním. Kniha je v pevné vazbě, zdobí ji příjemná grafika i font písma. Psaný text doprovází nejedna archívní fotografie či barevná fotografická příloha. Nezaznamenal jsem žádnou krkolomnost překladu, vlastně ani překlepy či chyby. Ale přiznám, že jsem je nehledal, nechával jsem se unášet dějem, že jsem nevnímal slova a slovní spojení. Ocitl jsem se v příběhu a prožil úskalí i úspěchy všech zúčastněných.

 


 

Amorphis - Markus Laakso

Vydáno: 2026 , Metalgate
Originální název: Amorphis, 2015

Překlad: Zuzana Vrbová
Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-908835-7-4


  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky