Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Blešák IV

Blešák IV

Jirka D.30.11.2017
S blížícím se koncem roku opět rozjíždíme oblíbený a v podstatě už tradiční Blešák, který je letos o něco chudší než loni, ale minule jste nás dost vybílili. Přesto jsme něco málo dohromady dali a posouváme to dál.

O co se jedná? Především o možnost pro vás přijít grátis k muzice, pěkně po staru, na kompaktu, fyzicky a legálně. Probrali jsme svoje sbírky, posbírali muziku, která nám dorazila na recenze, a všechno dali pěkně na hromádku.

 

Co nabízíme? Cédéčka. Ve většině případů jde o standardní vydání, někdy o novinářské promo kopie, různá proma, alba, která už se obehrála, ale i celkem zajímavé desky, na které zkrátka není místo. Budeme rádi, pokud udělají radost vám, našim čtenářům.

 

Nahrávky vám navíc zašleme za cenu poštovného, s výjimkou samostatně vyčleněné placené zóny na konci seznamu ani kačka navíc. Kdo s náma absolvoval minulé ročníky, určitě může potvrdit, že všechno fungovalo dobře. Berte to jako takový malý Vánoční dárek od Echoes.

 

Vše zůstává stejné jako v minulých letech a proto: neomezujte se ničím, pravidla co do množství nejsou a hlavně buďte rychlí, protože po předchozích zkušenostech víme jedno - seznam řídne rychle. Svoje přání nám pište na redakční mail: ahoj@echoes-zine.cz

 

Seznam alb, ze kterých můžete vybírat, pak najdete TADY.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky