Článek: Blešák X

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Blešák X

Jirka D.24.11.2024

Po roční přestávce se vracíme s předvánoční hudební nadílkou, jejíž obsah se díky tomu úměrně rozšířil a narostl na pěkný seznam. K mání je všechno od Kiss po rituální rozčtvrcení v goregrindovém tempu, takže na své si přijdou nepoučitelní romantici i zatvrzelí lidožrouti.

Loni jsme zaznamenali první výpadek tradičního Blešáku a pokud si pamatuju dobře, byla v tom nějaká zlomyslná kombinace předvánočního blázince, nastupující sklerózy a trochy lenosti, kterou nepopírám. Čím je člověk starší, tím víc zapomíná, tím víc se musí do všeho kopat a když už sám sebe přesvědčí, že do toho půjde, často zjistí, že nejlepší čas už prošvihl. Navíc veškeré činnosti spadající do kategorie lidumilství a do prostoru volného času naráží na dvě překážky, a to na prakticky neexistující volný čas a pak na problém s tím lidumilstvím, které v sobě vzhledem k událostem všude kolem hledám nějak těžko. Ale budou Vánoce, čas lidí dobré vůle, takže na sebe budeme hodní, ju?

Letos proto beru Blešák jako velký pokrok minimálně v osobní morálce, protože rozjet ho týden před koncem listopadu je nejspíš termínový rekord a současně i jiskřička naděje, že před Vánocemi už bude všechno rozebrané a na mě padne trocha zaslouženého klidu, míru a pohody.

O co vlastně jde? Většina z vás už s námi určitě absolvovala starší ročníky, takže dobře víte, že Blešák je možnost pro vás přijít grátis k muzice, která se nám trochu hromadí a doma na všechno prostě není místo. Při pohledu na tu hromadu vedle mě si přiznejme, že z hlediska formátu dominuje naprosto neúprosně CD, k dispozici je jeden malý vinyl a jedno DVD. Žánrově je to guláš mnoha chutí a barev, což si nejlíp nastudujete sami v seznamu, jehož odkaz najdete dole.

Co je třeba udělat? Napsat nám mail se seznamem toho, co chcete poslat. Cena? Nula. Tedy nula plus poštovné, které tradičně řešíme výhradně přes Zásilkovnu, protože využívat služeb České pošty připomíná nějakou sebepoškozující praktiku a tím se bavit nechceme. Poštovné je tedy 80 Kč a k němu budeme potřebovat vaše jméno, mobil, mail a pobočku Zásilkovny, kam budeme směřovat balíček.

Psát můžete sem (ahoj@echoes-zine.cz), seznam pak stahujte na TOMTO odkazu.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.