Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Předposlední zastávka je věnovaná srbské kapele Irish Stew of Sindidun, původem z Bělehradu. Její kořeny sahají neoficiálně až do roku 2002, kdy dali Bojan Petrović (vokál, plechová píšťala) a Nenad Gavrilov (akustická kytara, zpěv) první impuls k založení folkové kapely, ale oficiální start je datován na leden roku 2003. V té době se ještě nijak nejmenující kapela nikde neukazovala a až postupem času cítili Bojan s Nenadem potřebu se ukázat, a tak chytili vítr do plachet s prvním jménem, které jim zůstává dodnes – Irish Stew of Sindidun. Zpočátku v tom byli sami, ale posádka se začala postupem času rychle rozšiřovat. Na palubu přistoupili Ivan Đurić (banjo, elektrická kytara, zpěv), Aleksandar Gospodinov (basová kytara, zpěv), bubeník Pavle Medan a houslistka Ana Mrkobrada.

Obrenovac Radio byla první relace, která jméno kapely vyhlásila do éteru. Po pozitivních reakcích na jejich hudbu začala kapela častěji koncertovat, přešla z původně hraných coverů na vlastní tvorbu a zúčastnila se mnoha hudebních soutěží. V říjnu roku 2005 překročila práh do studia One Records, kde nahrála debutové album „So Many Words…“. Na tom se zvěčnilo 9 vlastních skladeb a tři covery tradičních irských písní. Poslechem zjistíte, že jejich tvorbu nelze považovat za žádnou divočinu, jako je tomu u většiny celtic punkových kapel. Písně spíš pohladí na duši, než aby rozbouřily krev v žilách. Základní rozdíl je také v přístupu zpěváka. Rozhodně nepočítejte s chraplavým hlasem, který by skladbám dodával alkoholovou morálku, tady se sází na souhru volných asociací, které dodávají skladbám opravdovou eleganci. Hlavními přednostmi jsou banjo, píšťala a housle, bez kterých by to bylo jako nakreslit obrázek a nemít pastelky k vybarvení. Tři tradiční irské písně, o kterých tu byla řeč, jsou posazené na samý konec alba. „Black and Tans“ je napsaná Dominicem Behanem jako pocta jeho otci, jemuž se autorství často připisuje. Druhou lidovkou je „Skibbereen“, která je ve formě dialogu, a tou poslední „Back Home in Derry“. Co se týká obalu alba, nečekejte žádného panáka s lahví v ruce nebo irský vzor, do kterého jsou zasazené dudy či dokonce stylově předělaný čtyřlístek. Obal je jednoduše tříbarevný, nenáročný a obdobně je tomu i u následujících alb.

Hned po debutovém albu začala kapela spřádat materiál pro další nahrávání a v roce 2008 se opět dostavila do téhož studia, aby mohla vypustit do světa druhé album pod názvem „Dare to Dream“. To se dostalo na pátou příčku v žebříčku nejlepších alb, a to díky jednomu z internetových punkových serverů. Samotné album se od prvního nějak významně neliší. O jednu tradiční píseň méně, o jednu vlastní více. Počet písní je zachován a vlak jede stále ve starých kolejích. 

Když byly přípravy na třetí album v plném proudu, došlo v kapele k velkým změnám. Houslistku vystřídala Ana Milanović a bubeníka Marko Janović, kteří vnesli do kapely novou energii důležitou pro tvorbu nového materiálu. V roce 2011 vychází očekávané album „New Tomorrow“. Kapela si na nahrávání přizvala speciální hosty, mezi kterými se objevil například Nikola Stanojević. Na rozdíl od předchozích počinů obsahuje „New Tomorrow“ pouze vlastní tvorbu.

Koncem roku 2011 se Bojan Petrović přidal k Orthodox Celts, kde dodnes hraje na plechovou píšťalu, avšak lídrem Irish Stew of Sindidun stále zůstává.

I přesto, že kapela zatím není světu známá, snaží se o svůj rozmach. Zatím dosáhli toho, že jsou nejaktivnější kapelou v Srbsku, ale na svých stránkách slibují, že udělají vše pro to, aby se dostali i do našeho města. Jsem docela zvědavá, jak se jim tahle invaze povede, protože protlouct se v dnešním světě někam výš, je takřka nemožné. Obzvlášť pro kapelu, která žije ve stínu moderního celtic punku, to nebude vůbec lehké.