Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Celtic Punk 9/12 - Philip Chevron

Celtic Punk 9/12 - Philip Chevron

Lyriel4.9.2013
Většinu svého působení v The Pogues strávil ve stínu Shanea McGowana. Nyní je světem sledovaný jako nesmrtelná ikona, která tvrdí, že své viteály již vyčerpala.

Philip Chevron, pravým jménem Philip Ryan, se neocitl v devátém díle Celtic Punku náhodou. Rozhodla jsem se věnovat mu pár řádků z důvodu jeho téměř vyčerpaného času života. V srpnu loňského roku mu lékaři diagnostikovali nový, již třetí nádor, který je tentokrát smrtelný. Tímto článkem ho rozhodně nechci pohřbívat, myslím si jen, že by se hodilo ohlédnout se za jeho tvorbou, kterou přispěl k hudebnímu světu.

 

Philip se narodil 19. června roku 1957 v Dublinu. Jeho otec byl herec a producent v divadle. Ve svých šestnácti letech uslyšel v rádiu píseň od kabaretní pěvkyně Agnes Bernelle a zdá se, že tato dáma ho okouzlila natolik, že se s ní musel za každou cenu setkat. To mu přineslo ovoce – později produkoval jedno z jejích alb. Jeho příjmení Ryan se rázem proměnilo v Chevron a je dost pravděpodobné, že je převzaté od nahrávací společnosti Chevron Records.

 

Philip Chevron a The Radiators From Space

 

Kdo na jméno Philip Chevron někdy narazil, jistě mu nemohl uniknout ani název The Radiators From Space. Název jedné z prvních irských punkových kapel. Potřebovali kytaristu a Philip byl v té době natolik uchvácen kvetoucím punkovým hnutím, že tuto nabídku přijal. Stalo se tak v polovině roku 1970. Kapela uspořádala punkový festival přímo v Dublinu, který ale nedopadl přesně podle představ a během vystoupení přišel o život jeden z návštěvníků kvůli problémům s ochrankou. Takové jméno si kapela vybudovat nechtěla, a tak se rozhodla začít od úplného začátku. Všichni se přestěhovali do Londýna, své jméno zkrátili na The Radiators a nahráli LP s názvem “Ghostown“. Na vydání se čekalo téměř rok a i přesto, že album sklidilo dobré hodnocení, většího úspěchu se mu nedostalo. Krátce potom se The Radiators přechodně rozpadli. Dohromady se dali až v roce 2003. Po třech letech, dne 17. července, vydali album s názvem “Trouble Pilgrim“. Byť se s tímto albem dostali na vrcholky hitparád, neučinili žádné přepady do hlavního proudu. Album je bráno především jako pocta Philipovu příteli – Joe Strummerovi. Téhož roku hráli v Dublinu a jako speciální hosty si na koncert pozvali The Pogues.

 

Philip Chevron

 

První seznámení s The Pogues

 

Vše začalo na základě Philipovy poptávky, která byla směřována na Franka Murraye. Jednalo se o místo dalšího manažera skupiny The Pogues, ale Philip byl v té době víc producent než hudební umělec. Byl odmítnut, ale netrvalo to dlouho a Frank ho opět kontaktoval. Tentokrát byla v nabídce náhrada za Jema Finera, jehož manželka měla počít druhé dítě, a tak mu rodinné povinnosti nedovolily odcestovat s kapelou na jejich první tour mimo Velkou Británii. Psal se rok 1984 a Philip i přesto, že na banjo nikdy nehrál, odjel s The Pogues koncertovat. Nakonec se zpěvák Shane McGowan rozhodl, že si Philipa v kapele nechají jako kytaristu. Za nějaký čas se Philip ujal i zpěvu a začal odpovídat na oficiálních stránkách kapely na otázky fanoušků za Shanea McGowana. Po deseti letech se od The Pogues odtrhl, prý kvůli zdravotním problémům. Jiný zdroj zase uvádí, že odešel kvůli problémům s drogami a alkoholem. Dva roky po odchodu Philipa začala mít problémy sama kapela a rozhodla se ukončit své působení. K poslepování střípků minulosti došlo až v roce 2001, kdy se dala kapela opět dohromady i s Philipem.

 

 

Další hudební úspěchy a neúspěchy

 

V roce 1981 nahrál Philip pětiskladbové LP z písniček Bertholda Brechta a Kurta Wella, nazvané "Songs From Bill's Dancehall". Předvedl svou “Brecht / Weill show“ s Christy Moore a skupinou Donal Lunny - Moving Hearts, ale nebyla moc úspěšná. Poté získal práci v obchodu s nahrávkami, kde navázal kontakt s Elvisem Costellem a krátce s ním spolupracoval na menších nahrávkách.  O osm let později spolupracoval společně s Philem Lynottem na kazetě s názvem “Ode To A Black Man“, která vyšla v různých verzích. Účastnil se také projektu Rona Kavana, v jehož rámci zpíval duet s Mary Coughlan. Projekt byl zaměřený na různé irské hudebníky, včetně The Pogues.

 

Mezi jednu z nejkrásnějších a mnou nejoblíbenějších písní, jím napsanou, patří “Thousands Are Sailing“, která byla napsána pro dokumentární film o irské muzice pro BBC. Přidaná ukázka je ze Dne Svatého Patrika z roku 1988, kde zazněl tento song v podání The Pogues.

 

 

Málem přetrhnutá nit života

 

K Philipovi byl bůh opravdu štědrý. Nejen, že mu daroval hudební nadání, ale také strasti, se kterými se Philip sice nevyvaroval, ale statečně s nimi bojoval, až dosáhl vítězství. Mezi jeho vyhrané bitvy patří boj s rakovinou, která ho v minulosti postihla celkem dvakrát. V roce 2008 kapela napsala, že se zcela zotavil. Jeho dobrý zdravotní stav vydržel až do loňského roku, kdy mu jeho lékaři diagnostikovali nový nádor. Ten je bohužel zhoubný a bude mít v následujícím čase fatální následky, i když je v této době zcela nemožné určit délku Philipova života. Philip si v současné době dává pauzu od obou kapel. Byl pověřen prací na scénické hudbě, kterou vytváří pro divadlo Old Vic Theatre v Londýně a Galway´s Druid Theatre.

 

Na stránkách The Pogues, kde se zpráva o zdravotním stavu Philipa objevila 15. května, je zaznamenána v rámci článku i poznámka, že Philip děkuje svým přátelům, kolegům a rodině za jejich trvalou podporu a doufá, že stihne stvořit ještě nějaké další pozoruhodné hudební příspěvky dříve, než se pro něho rakovina stane smrtící.

 

I přesto, že celtic punkový svět ovládají v nynější době především kapely, jako jsou Dropkick Murphys nebo Flogging Molly, pevně věřím, že na The Pogues milovníci tohoto žánru ještě nezanevřeli. Nebráním se zmodernizování zastaralých verzí, ale občas je krásné si připomenout, jak to znělo tenkrát. To je další důvod, proč cítím nutnost připomenout vám skvělého textaře, zpěváka a kytaristu, Philipa Chevrona. 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 4.9.13 11:48odpovědět

Článek psaný od srdce. To je jasně cítit. Bravo!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky