Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zhasněte, zalígrujte, nalijte dobrý alkohol, ohulte přehrávací aparát, nezapalujte svíce, ale rozsviťte všechny možné led diody a displeje. Ptáte se proč to? Protože nyní vcházíme do nového prostoru – temného prostoru. Do prostoru neznajícího hranic, žádného omezení. Do prostoru, jež skrývá veškerá tajemství, která bychom chtěli dopodrobna rozkrýt. Vítejte v říši Darkspace.

Kapela vchází na svět jako čisté zjevení. Ve Švýcarsku se roku 1999 formuje trio, jehož mecenášem je Wroth. Člověk to aktivní ještě ve svém druhém neméně temném projektu Paysage D’Hiver. Druhým členem kapely je Zhaaral, který rovněž skládá hudbu do své bokovky Sun Of The Blind. Třetím elementem je žena říkající si Zorgh, temná jak černý trpaslík. Trojice umělců trápí strunné nástroje a nepotřebují k sobě další živou bytost, jelikož ta by narušila strukturu a zvláštní auru jejich galaktické hudby. Bicí se stejně příliš zřetelně neprojevují a spíše z jakéhosi vedlejšího modulu klepou hlavní rytmus. De facto jim ani není příliš rozumět, nač taky. Důležitý je prvek kláves, které se plouží a rozbíjí atmosféru do nekonečného prostoru ne nepodobnému universu. Stěžejní a nosnou konstrukci pevně drží kytary, které svým zběsilým tempem roztříští vše, co jim přijde do oběžné dráhy. Nálada je zahuštěna slečnou Zorgh třímající čtyři tlusté dráty, jako důvod uzemnění.

Zvláštností kapely je, že nepotřebují pojmenovávat své skladby. Každý další song jen nese celkové pořadové číslo a číslo alba, na kterém se nachází. Systém jednoduchý, avšak originální. Obaly zdobí stroze: pustým vesmírným motivem, svým chladně krásným logem a poznatkem s názvem mise/alba. V neposlední řadě zmíním i fakt, že kapela je schopna koncertovat. Pro tyto účely s sebou vozí zářivý modrý stroboskop, který umístí do samotného středu za sebe. Jeho paprsky obklopí kompletní prostor, ve kterém vystupují, aby tak přítomní mohli konstatovat, že tohle je teprve temnota. Tohle je teprve Darkspace. Ale nelétejme neustále jen na Měsíc a usedněme také na vzdálenější neznámé planetě…

Dark Space I //2003, Avantgarde Music

Prvnímu albu sice předcházelo stejnojmenné demo, ale to nyní vynecháme. Jedničku tvoří sedm skladeb s neobyčejnou délkou. Totiž krom první skladby ani jedna neklesne svou délkou pod deset minut. Co by to bylo za průlet hvězdokupou, kdyby jeho trvání bylo tak jepičí?! Jen si to osolte a zplna užívejte jednotlivé odysey. Věřte mi, že se vám odtrhnout zcela snadno nepodaří. Já osobně sedím jak uhranutý a vyloženě se kochám hutností kytar, množstvím jejich riffů a nabalovaných vrstev neznajících konce. První díl se ukazuje v naprosto strhující plejádě supernov, trpaslíků, impaktů, leonidů a dalších dějů. Ylem Darkspace proběhl výtečně a i přes jeho nerozměr jsem se v něm neztratil, vždy mne vedl neviditelnou rukou a upozorňoval na drobné detaily. Nešlo ničeho přehlédnout. Strhující práce, kterou nemohu nechat jen tak bez povšimnutí.
Ukázka: Dark 1.3

Dark Space II //2005, Avantgarde Music

Rok 2005 s sebou přinesl další výpravu do vesmírných dálav a neprobádaných galaxií. Dvojka má sice pouze tři etapy, o to jsou však delší a hutnější. Celkově má hudba táhlejší výraz a majestátnější kompozice. Ve zvuku a výrazu nikam neuhýbá, nýbrž stále putuje v nastoleném a ověřeném stylu. Není důvod se vyvíjet, neb tahle muzika je vývojem samotným. Sama se sebou si pohrává takovým zvláštním způsobem. Neustále někam směřuje a proniká do větších a větších hlubin, čímž umocňuje hypnotickou vlastnost svých tónů. Moc motivů však album nerozvíjí. Rozhodně ne tolik, co předchozí práce. Ne, že by bylo slabší, je jen trochu jiné a klade důraz na větší atmosféričnost a vesmírné blaho. Má zádumčivější tvář a uhrančivou auru. Závoj je tkán z hvězdného prachu vprostřed všemožných výbuchů a zániků roztodivných těles universa.
Ukázka: Dark 2.8

Dark Space III //2008, Avantgarde Music

Dosud poslední sonda do neprobádaných koutů nekonečna byla kapelou vyslána roku 2008. Tu rozštěpili na dalších sedm částic, takže svou konzistencí se notně podobá první velice úspěšné misi. Ostatně i svým hudebním odkazem více využívá zkušeností získaných právě tam. Trojku mám asi ze všech desek nejraději. Má takovou čistší vůni, více z ní dýchá ona neuchopitelná prostornost a neomezená funkce možnosti jít ještě dál. Stále je tu co objevovat a stále je to to samé. Dalo by se použít slovo genialita a určitě by nebylo od věci. Já se s ním ve spojitosti s touto kapelou plně ztotožňuji. Zejména, když slyším prudké výpady blackového astrálna, nebo hutné riffování, ten zvuk prostě zabíjí. Není snad bytosti, které by neběhal mrazivý pocit po bedrech, když se oba kytaristé opřou do svých nástrojů a spustí tu pravou a jedinečnou souhru. Naproti tomu je kapela schopna vyrukovat s pomalým motivem unášející snílky mezi černý prostor plný hvězd. Nádhera.
Ukázka: Dark 3.13

Nad touhle kapelou bych mohl trávit ještě spoustu času chválením. Ale neudělám to, protože bych se při nejmenším opakoval. Pokud je vám jméno Darkspace neznámé a jste o něco zběhlejší v domácí scéně, určitě vám neuniklo kybernetické zjevení Gorgonea Prima. Nepochybně inspirace byla čerpána i od Švýcarů, alespoň jisté pasáže mi je na Black Coal Depression notně připomínají. Darkspace jsou jako kometa, proletí kolem vás a zanechají nesmazatelný otisk. Ještě dlouho se o nich bude mluvit, ale kdy se zase vrátí? Kdy zase ukáží něco nového? Naštelujme Hubbleův teleskop tím správným směrem a vyhlížejme čtyřku…