Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Dlouhá trnitá cesta z pekla

Dlouhá trnitá cesta z pekla

Bhut27.8.2009
Autobiografická kniha Marilyna Mansona. Děj probíhá bohužel jen do roku 1996, ale i tak kniha na nic nečeká a s ničím si nebere servítky...

Tato autobiografická kniha poprvé vyšla v roce 1998 pod názvem:  The Long Hard Road Out Of Hell. Dnes toto čtení poprvé vychází  v České Republice s překladovým jménem Dlouhá trnitá cesta z pekla. Celé dílo je situováno jako Peklo od italského básníka Dante Alighieri. Autor zde o svém dětství hovoří jako o stádiu, kdy byl ještě „červem“. Následuje důkladný popis v přetvoření v Antichrist Superstar. Je škoda, že tato kniha u nás vyšla teprve po více jak deseti letech, neb je to čtení vskutku zajímavé. Právě proto vyprávění končí u roku 1997, tedy v období kdy skupina jela turné k jejich tehdy poslednímu albu Antichrist Superstar. Manson zde dopodrobna vypráví svůj životní příběh, jež se odehrával do této doby. Zcela otevřeně hovoří o svém velmi těžkém dětství, o svých sexuálních zkušenostech, o užívání drog a o dalších nesmírně zajímavých prožitcích, které se mu dostávali. Při četbě této knihy se mi otevřeli oči a vybarvila některá místa v jeho tvorbě, kterým jsem dosud nerozuměl. Vypráví se zde o příbězích, jak se Marilyn seznámil s Trentem Reznorem z kapely Nine Inch Nails, jaké bylo jeho první setkání s Antonem Szandorem LaVeyem a podobně. Dále pojednává zejména o své skupině Marilyn Manson, která se dříve jmenovala Marilyn Manson And The Spooky Kids. Ke čtení se nabízí kompletní historie kapely do roku 1997. Kniha prozrazuje, proč je její autor takovou osobností, jakou ho dnes známe. Jedná se zejména o jeho dětství a studentský věk, kdy Manson prodělával dosti těžké období. Setkáme se s postavami, které stáli při zrodu jejich prvních dvou řadových desek a jednoho EP. Toto dílo je skutečně velmi pestrým čtením a neskutečně zajímavým a pohlcujícím. Celkový zpětný pohled však budí dojem, že se autor věnuje pouze dvěma bodům, a to jsou sex a drogy. Bez servítek upřímně hovoří o sexuálních orgiích a drogových seancích, které sám prožíval společně se svou kapelou a přáteli. Přiznává se ke chtíči, který ho vedl k pokusu o vraždu. Mluví o vnitřní zvrácenosti sebe samého, kterou nenávidí, rovněž jako nenávidí celý svět. Kniha je plná pocitů a emocí, které se ve čtenáři různě střídají a prolínají. V některých pasážích mi dílo přišlo až příliš zbytečně podrobné a nebyl jsem zvědav na jeho detaily. Z druhého pohledu musím říct, že se zde Manson ukázal v jiném světle, které změní mnohé pohledy na jeho osobnost. Nechci příliš prozrazovat, jelikož tato kniha je opravdu vhodným čtivem pro každého fanouška této kapely, a tím pádem připravovat potenciálního čtenáře o momenty vzrušení a překvapení. Myslím, že i lidé, kteří tohoto podivína odsuzují, by tuto četbu neměli zatracovat a přelouskat ji. Kniha se čte velmi snadno a poměrně rychle. K dispozici se v jejích stránkách nalézá několikero fotografií z různých období, ukázky jeho povídek a básní, určité výpisky z deníku a útržky korespondence s vydavateli jeho tvorby. Tuto knihu vřele doporučuji všem, kdo mají silný žaludek a pevné nervy. Dále všem, kteří tuto osobnost milují, nebo se o ni jen zajímají. Důležité je zmínit se o tom, že celá četba je věnována památce Antona Szandora LaVeye.

 

napsal: Marilyn Manson a Neil Strauss

žánr: autobiografie

vydavatelství:

originál: Regan Books

v ČR: BB / art s.r.o.

překlad: Jiří Zavadil a Lenka Zavadilová



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky