Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
DM / čekání na revoluci

DM / čekání na revoluci

Victimer7.2.2017
Depeche Mode mají svou hrstku fanoušků i u nás v redakci. Jeden takový hraje v tomto článku vedlejší roli. Hned po Depeche Mode, samozřejmě. Tady jsou jeho první reakce na právě vydaný singl Where´s The Revolution.

Vše předznamenala už tisková konference v Miláně, kde bylo oznámeno, že nové album kapely se bude jmenovat Spirit a po jeho vydání bude následovat celosvětové turné Global Spirit Tour. A taky zde zazněl úryvek refrénu skladby, o které se pak mluvilo jako o Revolution. O té, která všechen ten nový depeš mumraj znovu odstartuje. Znělo to vážně dobře, velmi nadějně. Odkaz na pravého ducha Depeche Mode ve skladbě a duch Depeche Mode jako název celého alba. Hm, těšil jsem se.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dm%20logo%202017.jpg


Čekání na 3. února a předem ohlášenou premiéru polského radia Trójka, kde singl zazní jako první, utekl rychle, i když napětí bylo velké a pětiminutovka půlnočních zpráv v polštině jej ještě prohloubila. Až pak vše začalo. Tedy napřed jsem si myslel, že poslouchám jen nově naběhlou znělku, ale byli to už oni, Depeche Mode. Ten začátek skladby je takový tichý, nevinný. Příjem v práci mi kazil poněkud nedůstojný poslech na jedno sluchátko, to druhé to skrečovalo v nejméně vhodnou chvíli. Následující poslechy už jsem během dalších dní podřídil youtube, kde jsem se mohl singlu pověnovat nikým a ničím nerušený. Názor tedy už mám.


Song Where´s The Revolution by se dal rozdělit na tři části. Klidný, velice jednoduchý začátek, bouřlivý a chytlavý refrén, který nelze pustit z hlavy, a závěrečnou zadumanou pasáž, která je na Depeche Mode samotné dost neobvyklá. Hm, co říct dál? Zřejmě poměrně slušná píseň, která šla ven v trochu neukočírované podobě. Jinak bych ty tři části pořád nevnímal jako tři části, ale jenom jednu. Od kapely jako Depeche Mode, která si vždy (kdysi) potrpěla na perfektní servis fanouškům a do posledního šroubku dotáhnutý produkt, to musí být zklamání. Nebo minimálně rozladění. Tak to funguje i u mne, protože radostí rozhodně neskáču. Ale doufám, to jsem za poslední roky v rámci DM naučil docela dobře. U Delta Machine jsem se taky mohl z prvního singlu (Heaven) zbláznit nudou a album samotné je nakonec docela fajn. Ale zpět k singlu.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dm%202017.jpg


Produkce Where´s The Revolution zní jako zlý sen. Ty křiklavé přechody, co to má hergot být? Ty bicí v refrénu jako by tam nepatřily vůbec. No nevím, nevím... Producent by měl úsilí kapely korigovat, naslouchat jí a snažit se posouvat. Přínosné pobyty ve studiu ale nejspíš umřely spolu s produkovaním Flooda a Wildera. Aspoň to tak vypadá. Ty další už jsou dost diskutabilní a je celkem jedno, kdo měl dohled na starosti. Je fajn si číst, že má James Ford v rukávu jména jako třeba Arctic Monkeys, ale ono to taky skoro nic neznamená. Stejně tak je fajn si číst, jak ukočíroval napjaté tvůrčí vztahy Gahan - Gore, ale jaký byl jeho skutečný přínos, to si musíme počkat až vyjde album Spirit. Za produkci singlu Where´s The Revolution bych mu ovšem nic pěkného neřekl. Je taková... podezřelá.


A sound nových DM celkově? Martin Gore je pořád zahleděný do specifického zvuku synťáků, kterému bylo nejlépe při výstavbě nekonečné dálnice Kraftwerk, ale do Depeche Mode se už skoro tři alba nehodí. Tedy někomu se nehodí, protože je tu stále dost lidí, kterým nevadí a mají ho rádi. Ale také jsou tu takoví jako já, co při jejich zaslechnutí prskají vzteky podobně jako prskají tyhle old school synťáky. Takoví, kteří si stojí za tím, že v minulosti měli Depeche Mode lepší a propracovanější elektroniku a celkový sound jakbysmet. Takhle se ta několikrát otevřená debata o lehce opracovaných demáčích, co mají do plného zvuku setsakra daleko, jen tak neuzavře. Je to ovšem Martin, kdo je vrchní skladatel, a jako takový si do toho moc mluvit nenechá. Pro mě a mé názorové souputníky zjevně škoda.

 


Kdo čekal revoluci, musí se spokojit s pouhým názvem skladby. Svým naturelem ji totiž určitě nepřináší. Jen podpoří otázku, jaké bude celé album a co od něj čekat. Druhá věc je ta, že pořádný hit v podobě singlu nedali Depeche Mode ven od Precious, ty následující Wrong a Heaven v tomto ohledu jen paběrkovaly a vyvolávaly tu samou otázku, jako dnes Where´s The Revolution. Jaký bude zbytek nové desky? Tak jo, dáme si to znovu, jenom si to přešaltujem dle současných potřeb. Tak třeba... the train is coming, jak moc nás převálcuje? No rozhodně bude mít co dělat, jsou to přece Depeche Mode a nároky jsou velké...



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky