Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echa v barvách CZ scény 01

Echa v barvách CZ scény 01

Ruadek11.4.2020
Vítejte v občasníku, který bude dávat zajímavé tipy na kapely, které tady vydávají své fyzické nosiče a stojí za pozornost. Orientace bude snadná i bez buzoly, bude to čistě česká scéna a bude to především o barevnosti toho, co zde všechno vychází. Tedy od jazzu až po metalovou divočinu, nic se tu nebude svazovat pravidly. Jediným zásadním požadavkem bude pouze to, aby se k našim rukám dostal fyzický nosič. Že tady u nás vzniká velká spousta kvalitní muziky, by se nemělo opomíjet a vlastně i díky tomu vznikl seriál, který právě čtete.

The Wild Roots – Tales (2020)

bandcamp, bandzone, oficiální web

 

žánr: rock'n'roll-hard rock

 

Lázně Kynžvart na způsob, který byste nečekali. The Wild Roots u mě přistáli ve stylově laděném černém balení, s předtuchou něčeho trochu divočejšího. Voní to po dobře odleželé whisky a pojí do sebe rock´n´roll spolu s blues a dejme tomu trochou hard rocku. Že se kdosi ptal kapely na jejich koncertu ve Skotsku, z které že to části Anglie jsou, to se vážně po poslechu aktuální novinky nedivím. Slyším v tom hodně toho, co dělali staří ZZ Top, Rolling Stones a pak taky jádro muziky mnoha současných kapel podobného stylu. A věřte tomu, že to tahle trojice má zmáknuté skutečně solidně. Především nezní jako kapela českého střihu, která má navíc tuhle placku jako teprve druhou desku. Je to výborně syrové, cílí to na naprostou nekomplikovanost skladeb, které jsou očesané až na dřeň, protože v tomhle je právě jejich síla. Styl, u kterého je potřeba trochu protřepat nápoj i porost na hlavě, nechat do sebe tu energii vstoupit. Není to sice nijak originální produkce, na druhou stranu je to sympaticky upřímné a nesnaží se to spoustou kliček okolo mást posluchače. Kapela jde rovnou na věc a vy od první chvíle víte, co od jejich muziky očekávat. Bez výhybek kamkoli jinam, ztratilo by to rychlost a vlastně i význam. Sympatický počin.

 

 

U zpracování vydání chválím stejnou jednoduchost, jakou jsem našel i v muzice. Potisk CD je trefný (kostra pojídající si vlastní kostěný ocas), jednoduchá papírová pošetka s „kostěným“ logem, uvnitř jasně a zřetelně sepsáno vše, co má být. Je to poměrně stylovka jak co se týká žánru, tak i vydání.

 


 

David Pomahač – do tmy je daleko (2020)

bandcampoficiální web

 

žánr: pop

 

Mám tu první sólovou desku Davida Pomahače a musím říci, že vůbec nezní špatně. Jeho stylový posun od Kieslowski je znatelný, ačkoli ne nijak zásadní. Berte to jako doporučení velice osobní desky od výrazného textaře, který ve svých 45 letech promlouvá o svých depresích, o tmách a stínech na duši, opakování všedních dní a o tom všem, s čím se mnozí z nás den co den perou a užírá nás to asi stejně jako jeho samotného. Album má velmi dobrý zvuk, produkce založená na propojení elektroniky a živých nástrojů, spolupráce s Tomášem Havlenem, co stojí za mnou nedávno recenzovaným Zvířetem jménem podzim nebo post-hudbou. Prioritou je naprostý důraz na hlas a texty, sdělení nesmí být skryto ani ohýbáno čímkoli rušivým. Přesto je zvukový háv okolo a množství vynalézavých aranží na velmi vysoké úrovni. Máte pocit, že se v jinak velmi citlivých a jednoduchých skladbách děje hodně věcí, které zároveň velmi dobře podporují celkové vyznění. Je v tom příjemná síla. Deska je depresivní, smutná ve zpovědi člověka, který chce mluvit upřímně o svých pocitech a o tom, jak vnímá své okolí a svou minulost. Přesto je v každém z deseti kusů nějaké procento pozitivního pohledu na věc, jako když po zlé noci vychází ráno slunce a první paprsky prosvítí jinak temný pokoj.

 

 

Zpracování bílé pošetky s CD podtrhuje jednoduchost sdělení, je to vyjádření kreslenou formou toho, o čem je celkový dojem z desky. CD potisk se žárovkou, stejnou, která „zhasnula“ hlavičku na přebalu desky, je trefné a výstižné. Tu bílou na jinak smutných kresbách beru jako to pozitivum, které při troše hledání lze v textech najít. A o pozitivní náladě celý tento počin je a já ho tak doporučuji k poslechu, nebudete litovat.

 


 

Promo CD byla poskytnuta Annou Mašátovou - ampromotions, za což velmi děkuji. Foto CD pochází z mé soukromé sbírky.

 

 

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky