Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 03

ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 03

Ruadek21.6.2020
Je deštivo, krajina je pochmurná a déšť mnohdy zateče až na záda a zanechá po sobě studenou cestu. Je ideální čas představit vám tento měsíc Jeden Kmen v celém jeho rozsahu. Tedy nejen pozastavení se nad CD nosičem, který už recenzoval kolega Victimer, ale i nad knihou, která popisuje příběh daleko složitejší, než by samotná hudba dokázala. Tento díl bude o knize a o jejím hlasu, o obdivuhodném multimediálním výtvarném projektu, který tady vznikl.

Jeden Kmen – Jeden Kmen (2018)

oficiální web, bandcamp

 

žánr: tribal, neofolk, ambient

 

Pokud se zaposloucháte do krásně vyvedeného CD Jeden Kmen, jako byste se propadli do dob mimo tento čas a prostor. Do temných časů skřetích rituálů okolo ohně, ne nepodobných neo-folkovým projektům a vikingské muzice, podávané nám dnes ve velkém. Danheim, Wardruna, Heilung. Těm posledním jsou Jeden Kmen asi nejvíce podobní. Je to rytmické, temné a hlubší, než by se mohlo zdát. Pokud si ale zároveň u této muziky čtete knihu, z níž prakticky tato rituální muzika pochází, rozkryjete podstatu toho, o čem se zpívá a proč jsou rytmy ve své agonii takové, jaké jsou. Od začátku mne zajímalo, jaké celé tohle spojení obou celků bude, a nakonec jsem zjistil, že jsem se nedokázal odtrhnout od působivě napsaného příběhu. Že jsem poslouchal skřeky skřetů a rozuměl tomu, co se snaží vyvolat nebo sdělit. Tedy spojení obou výtvarných bodů funguje.

 

 

 

 

Kniha popisuje životní cestu Bajúka ile Agaj, léčitele z Jihu, který se stal léčitelem samotných skřetů. Ctibor Ostrý se zde pustil do, dle mého úsudku, velmi zajímavé cesty. Do zajímavé úvahy a pokusil se přemýšlet o díle J.R.R.Tolkiena trochu jinak, vylíčit skřety tak, že jim dá další rozměr a historii. Tedy, že „zlé straně“ dá reálnou tvář, která nemá jediný černý rozměr zla, které všechno spálí a zničí. Díky tomu, že trávíme s Bajúkem veškerý čas, tak se stejně jako on dozvídáme opravdu velmi mnoho. Takže fanouškům světa Středozemě vřele doporučuji, budou si potom mít o čem povídat. Fascinující je ale i provedení – prezentace knihy (i CD edice). Tohle muselo celé stát neskutečně mnoho energie. Vznikly reálné kulisy fantasy světa, ve kterých poletoval fotograf (Cyril Gaja) a fotil skřety. A to ne jen ledajaké. Ty fotky jsou dokonalá profesionální práce, kniha působí jako něco velmi speciálního, co nevzniká běžným způsobem. Takže tleskám a uznale kývám hlavou.

 

 

 

Celé propojení CD a knihy je nevšedním zážitkem, co stojí za investici (jak peněz, tak času). Dočkáte se hodně intenzivního prožitku, který aby fungoval, muselo si hodně lidí vyhrát. A tak by to mělo být.

 


 

Za zaslání CD edice i knihy děkuji kapele Jeden Kmen, především pak přímo Ctiborovi Ostrému, který měl k věci skvělý přístup a kterému tímto ještě jednou velmi děkuji.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky