Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Úvodní téměř šestnáctiminutová kompozice Tao a Mia se táhne jak smrad a pokud jste se snad tak jako já dostali k Lemonheart Club přes Michala Sobotku a Illegall Illusion (ostatní prominou), bude to pro vás celkem kulturní šok. Kdo navíc znáte Michalům bubenický styl (a stále ještě slyšíte na obě uši), budete zpočátku trochu dumat nad tím, jestli se v téhle inkarnaci trochu nenudí - těch úderů není moc a jdou velmi pozvolna za sebou. Ale už někdy kolem páté šesté minuty to celé začne dávat smysl a skřek ne nepodobný Ultrasovi z Gospel of the Future si vás začne získávat. Gospeláky samozřejmě nezmiňuju jen tak z nudy, jistá podobnost tady je, ale oproti nim jsou Lemonhearth Club ještě víc nepřístupní, roztáhlejší a pomalí. Bude to chtít trochu vaší snahy.

Jestli vám bude vaše snaha v dobrém vrácena, vlastně ani nevím, deska Nevědomí nebude patřit k těm, které by rozdávaly cokoliv snadno a rychle a na mnoha jejích místech budete lehce zmateni z toho, jestli někdo někde neusnul. Ono napsat že deska se pozvolna převaluje vpřed mnohdy předbíhá skutečnost o dobrých deset kilometrů v hodině, ale časem si zvyknete a vlastně nakonec budete docela mile překvapeni, jak všechno pěkně plyne. Tři kompozice oscilující mezi osmi a osmnácti minutami nemají ambice na největší hity letošního léta, ale současně ukrývají několik intenzivních zážitků pro pochybné charaktery všeho druhu. Typicky hrubozrnná pasáž mezi pátou a sedmou minutou sklady Pohádka o chlapečkovi (není to hezký název?), která se do vás zařezává jak rezavá rašple, a i když vás to bolí, chcete víc a pořád dál. Má to své kouzlo, se kterým není radno si zahrávat a přehánět jej co do počtu opakování, ale sem tam, jednou dvakrát za den, vás to může bavit.

Desku Nevědomí s klidným svědomím označím jako ojedinělou v rámci českého podzemí, protože podobné muziky u nás nevzniká mnoho a ani podobných kapel mnoho nehraje. Zkuste jich najít ... tak třeba aspoň pět. Nenajdete. A být na okraji už tak dost okrajového podzemí, to je svým způsobem závazek. Pro úplnost se na závěr sluší dodat, že deska vyšla zatím pouze digitálně, a že je dostupná samozřejmě na bandcampu a dalších on-line platformách. Zvukově je dílem zmíněného Michala Sobotky, a i když výsledek občas trochu bolí, na krev z uší to naštěstí není.

Kapela: Lemonheart Club

Album: Nevědomí

Styl: sludge / noise

Vydáno: 03/2020

Země: Česko

Vydavatel: vlastní digitální vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Adam „Willie“ Řeháček - baskytara

Michal „Bota“ Sobotka - bicí

Jiří „George“ Gewinner - vokály

Aleš „Mils“ Hubáček - kytara, noise, samply