Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 03

ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 03

Ruadek21.6.2020
Je deštivo, krajina je pochmurná a déšť mnohdy zateče až na záda a zanechá po sobě studenou cestu. Je ideální čas představit vám tento měsíc Jeden Kmen v celém jeho rozsahu. Tedy nejen pozastavení se nad CD nosičem, který už recenzoval kolega Victimer, ale i nad knihou, která popisuje příběh daleko složitejší, než by samotná hudba dokázala. Tento díl bude o knize a o jejím hlasu, o obdivuhodném multimediálním výtvarném projektu, který tady vznikl.

Jeden Kmen – Jeden Kmen (2018)

oficiální web, bandcamp

 

žánr: tribal, neofolk, ambient

 

Pokud se zaposloucháte do krásně vyvedeného CD Jeden Kmen, jako byste se propadli do dob mimo tento čas a prostor. Do temných časů skřetích rituálů okolo ohně, ne nepodobných neo-folkovým projektům a vikingské muzice, podávané nám dnes ve velkém. Danheim, Wardruna, Heilung. Těm posledním jsou Jeden Kmen asi nejvíce podobní. Je to rytmické, temné a hlubší, než by se mohlo zdát. Pokud si ale zároveň u této muziky čtete knihu, z níž prakticky tato rituální muzika pochází, rozkryjete podstatu toho, o čem se zpívá a proč jsou rytmy ve své agonii takové, jaké jsou. Od začátku mne zajímalo, jaké celé tohle spojení obou celků bude, a nakonec jsem zjistil, že jsem se nedokázal odtrhnout od působivě napsaného příběhu. Že jsem poslouchal skřeky skřetů a rozuměl tomu, co se snaží vyvolat nebo sdělit. Tedy spojení obou výtvarných bodů funguje.

 

 

 

 

Kniha popisuje životní cestu Bajúka ile Agaj, léčitele z Jihu, který se stal léčitelem samotných skřetů. Ctibor Ostrý se zde pustil do, dle mého úsudku, velmi zajímavé cesty. Do zajímavé úvahy a pokusil se přemýšlet o díle J.R.R.Tolkiena trochu jinak, vylíčit skřety tak, že jim dá další rozměr a historii. Tedy, že „zlé straně“ dá reálnou tvář, která nemá jediný černý rozměr zla, které všechno spálí a zničí. Díky tomu, že trávíme s Bajúkem veškerý čas, tak se stejně jako on dozvídáme opravdu velmi mnoho. Takže fanouškům světa Středozemě vřele doporučuji, budou si potom mít o čem povídat. Fascinující je ale i provedení – prezentace knihy (i CD edice). Tohle muselo celé stát neskutečně mnoho energie. Vznikly reálné kulisy fantasy světa, ve kterých poletoval fotograf (Cyril Gaja) a fotil skřety. A to ne jen ledajaké. Ty fotky jsou dokonalá profesionální práce, kniha působí jako něco velmi speciálního, co nevzniká běžným způsobem. Takže tleskám a uznale kývám hlavou.

 

 

 

Celé propojení CD a knihy je nevšedním zážitkem, co stojí za investici (jak peněz, tak času). Dočkáte se hodně intenzivního prožitku, který aby fungoval, muselo si hodně lidí vyhrát. A tak by to mělo být.

 


 

Za zaslání CD edice i knihy děkuji kapele Jeden Kmen, především pak přímo Ctiborovi Ostrému, který měl k věci skvělý přístup a kterému tímto ještě jednou velmi děkuji.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky