Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po krátkých diskuzích nejširšího vedení jsme se rozhodli pozměnit formátování textů na Echoes, od čehož si slibujeme příjemnější čitelnost a cosi jako uživatelský komfort. Změny se týkají zarovnávání, které se z bloku přemístilo doleva, a samotného fontu, který se z Arialu změnil na exoticky znějící Ubuntu. Obojí je již plně funkční a pokud snad máte pochybnosti, jestli se vše správě zobrazuje, nakopněte svůj prohlížeč tradiční kombinací oživovacích kláves F5 a CTRL+R.

Stejně tak jste nejspíš zaregistrovali změnu v kadenci recenzí, kterých oproti předcházejícímu stavu ubylo. Konkrétně jde o uvolnění víkendových dnů ve prospěch jiných článků, případně vyhlášení nepokrytého volna, během kterého čerpáme síly činností úplně jinou a vy navíc máte čas a prostor si projít to, co za celý týden vyšlo. Motivací pro tento krok je vícero, ať už stále problematičtější hledání volného času pro psaní, či snaha jít v dnešní přehlcené a nepřehledné době úplně opačným směrem, směrem výběru a ujasnění si vlastních priorit. Už dávno nás opustila touha zmínit se za každou cenu o všem a nejlépe ještě v den vydání, stihnout obojí a zároveň se z toho nepomást na rozumu není v našich silách. A vlastně o to ani nestojíme.

Na druhou stranu jsme se rozhodli čas od času zmínit o nahrávkách ne úplně aktuálních, ale takových, které pro nás mají své osobité kouzlo a i po letech nás nemálo oslovují. Chvíli jsme přemýšleli, jestli pro tyto účely neotevřít nějakou samostatnou „retro cult“ rubriku, ale nakonec jsme se dohodli na jednoduchém odlišení těchto recenzí prostřednictvím malé ikonky v náhledu obalu alba, kde jsme doposud uváděli pouze formát recenzované nahrávky. První vlaštovkou je sobotní (pro tyto srdeční záležitosti víkendový klid klávesnicím neplatí) Garmfrostova recenze Edge of Sanity, na níž si můžete vyzkoušet, jestli se vše správně zobrazuje. V opačném případě platí výše uvedený oživovací zákrok vašeho prohlížeče.

Malé změny nastaly i v čemsi, co neskromně nazýváme redakcí – na blíže nespecifikovanou pozici „spolupracovník“ nastoupil Krusty, jinak známý jako baskytarista žánrově neujednocených Forgotten Silence, naopak kolega David nás opustil, aby se pak po poslechu nové desky Kurta Vileho vrátil a napsal k ní pár slov. Kurtovi tímto děkujeme.

Plány budoucí jsou ponejvíc mlhavé a stejně jako doposud budeme sázet především na spontánní rozhodnutí dané chvíle, což má tu výhodu, že nemusíme nikomu skládat účty. Jako malý příslib do budoucna si dovolíme pouze poznámku k již hotovému rozhovoru s Frantou „Berrym“ Březinou, který ocení především (a nejen) milovníci gramofonových desek, a který vyjde ještě v červenci, a pak přiblížení nové domácí kapely Sectesy, kterým se formou rozhovoru a recenze aktuální desky uvede právě Krusty.

Užijte dne,

Echoes