Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echoes News 3

Echoes News 3

Jirka D.4.2.2015
Vychází to celkem pěkně na další půlrok, kdy vám přinášíme nějaké informace ohledně Echoes - tedy naše plány, vize a stejně tak krátké ohlédnutí. Aneb co bylo, co můžete čekat a čeho se nikdy nedočkáte.

Dnešní redakční novinky začnu ohlédnutím za předchozím rokem, v němž jsme v tichosti oslavili druhé narozeniny našeho webu a celkem optimisticky vykročili do roku třetího. Nebudu zde zmiňovat hudbu a naše favorizované nahrávky, které jsme ostatně řešili v samostatném článku, ale pozastavím se u skutečnosti s tím související. Oproti kolegům z obdobných webů nerozdělujeme naše hodnocení mezi zahraniční a česko-slovenské kapely, což je přístup, kterého jste si určitě všimli, o němž bychom mohli chvíli diskutovat, ale tak to prostě máme. S překvapením jsem zjistil, že do letošního zúčtování s uplynulým rokem se dostaly pouze dvě domácí nahrávky - „V dešti mech“ od Umbrtky v žebříčku kolegy Bhuta a „Vagus Vetus“ od Master’s Hammer u Garmfrosta. V redakční desítce nula.

 

Je to poměrně zásadní změna oproti obdobnému ohlédnutí za rok 2013, v němž se české nahrávky objevovaly docela hojně nejen v osobních žebříčcích, ale hned tři se dostaly do redakční desítky (Inferno, Heiden a Cult of Fire). S tím samozřejmě může souviset celá řada otázek ohledně příčin či našich motivací, ale zatím je nechme nevysloveny a počkejme. Příští rok může být (a pevně doufám, že bude) všechno jinak.

 

Druhým ohlédnutím za uplynulým rokem bude něco, co mě osobně v souvislosti s Echoes zaujalo svým způsobem nejvíc. Existuje české vydavatelství Music For Liberation s podtitulkem DIY vegan hardcore punk, na jehož stránkách vyšel 4. listopadu 2013 (doneslo se nám to až později) náš rozhovor s Avvika (Update - webovky MFL jsou aktuálně nedostupné, i když před pár dny ještě fungovaly). V perexu článku se píše cosi o Infernu a Vargu Vikernesovi, taky cosi o sračkách a o našem webu, který „není politicky vyhraněný“ (už si toho všimli!). Nechci to nijak komentovat, to jen abyste věděli, s jakými lidmi tady musíme žít.

 

A teď už věci příští. Především chystáme grafickou proměnu stránek Echoes, něco jako nový skin. Respektive nepůjde tak ani o proměnu, jako o rozšíření o nový vzhled. Ten starý se nám totiž pořád líbí a tak ten nový k němu vytvoří pouze druhou alternativu. Přepínání zajištěno, ve spokojenost doufáme, termín snad brzy.

 

Další změnou bude odklon (v určité míře) od recenzí promo nahrávek ve prospěch alb, která si vybereme sami. Ve výsledku byste tak z Echoes měli cítit víc náš vlastní vkus než úspěšnost promo aktivit různých agentur, vydavatelství a kapel. Nemáme nic proti nim (ostatně je to jejich práce), pouze se budeme snažit předcházet oboustranné nespokojenosti - na naší straně představované trávením času něčím, s čím bychom čas za jiných okolností netrávili, na straně kapel potom představované pocitem nepochopení a nedocenění.

 

Pravděpodobně taky zopakujeme náš Echo-blešák, jehož předvánoční premiéra vyvolala slušný zájem (což nás potěšilo) a stejně tak nevyvolala reakce typu „jak jste si mohli dovolit dát naše album zadara“ (což jsme tak trochu čekali). Ostatním věcem necháváme volný průběh, řešíme za pochodu.

 

Mějte dobrý rok,

 

Jirka D. // Echoes



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky