Článek: Echoes prázdniny

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Echoes prázdniny

redakce8.8.2021

Echoes vyhlašuje prázdniny aneb pár dní volna před podzimním lockdownem

Pobalit věci na dovolenou, nezapomenout žádného plyšáka ani boty do hor a vyrazit s tím, že jsem měl být hodinu na cestě. Hektika posledních dnů vyplynula ve vyhlášení opětovných, ale zcela nepravidelných prázdnin na Echoes, což pro nás znamená klid klávesnic a pro vás nic nového ke čtení. Na poslední chvíli jsme toho ale stihli připravit docela dost, ať už se jedná o obsáhlý rozhovor se Seppem a jeho Supreme Conception (ZDE), nebo o červencové Ovzěny se spoustou tipů, kterými si lze pálit ušní bubínky (ZDE).

Stejně tak máte prostor se vrátit ke starším článkům, zabrousit do historie a podívat se, jak nám to psalo třeba před deseti lety. Raději to necháme bez komentáře haha.

My se zatím budeme oddávat rodinným radovánkám, toulat se po lesích, popíjet něco dobrého a poslouchat muziku svoje manželky. Jak nás to bude bavit dlouho, je otázka - pár dní, týden nebo dva. Pak jsme zpět, protože každá legrace jednou končí.

foto

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.