Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kanaďané Front Line Assembly fungují od roku 1986 do současnosti a pokud jste kdy alespoň trochu přičichli k industriálu, je velmi pravděpodobné, že jste je neminuli. Tato veličina prakticky spolu definovala tvář EBM (Electronic Body Music) a dodnes používá postupy, které jsou nevšední a nikdy neslyšené. Jádro FLA tvoří kultovní dvojice Bill Leeb a Rhys Fulber. Ten první byl ve své počáteční hudební kariéře členem Skinny Puppy, aby je po roce spolupráce odpískal a vrhl se na vlastní projekt, tedy zhudebnit svůj pohled na EBM. Už v době první desky The Initial Command se pánové Bill Leeb a Rhys Fulber znali a spolupracovali. A od té doby to táhnou s menšími přestávkami dodnes.

Fascinující je pouštět si a shánět všechny boční projekty, které tito workoholici vypouští na svět. Jako by každý hledal tisíce poloh, kterými se lze vyjádřit. A že jsou to vrtochy rozdílné a často velmi výjimečné. V současné době lze boční aktivity sečíst v konečném čísle 13. Všechny tyto projekty jsem neslyšel (to bych se musel na plný úvazek věnovat pouze industriální muzice, i tak by mi to dalo poměrně slušnou práci) ale některé věci znám poměrně dobře. Začnu společným projektem našich dvou táborníků, ambientem a world music načichlým Synæsthesia. Vedle poklidných vod se usadil i projekt Delerium, na čistě elektronické atmosféře založený pop-ambient. Ne nepodobný je pak Fulberův samostatný celek Conjure One, hemžící se poměrně velkými jmény zpěvaček za mikrofonem (asi největším byla Sinéad O'Connor). Přitvrdit se dá pak třeba u projektu Noise Unit nebo Pro-Tech, oscilující na hraně ostrého industriálu, DnB a techna. Nesmím minout ani spolupráci na zásadním a přelomovém albu Fear Factory – Demanufacture, kterému dělal zvuk a aranže Rhys Fulber. Co možná uniká širšímu posluchačstvu je fakt, že Fear Factory za svůj cyber feeling a atmosféru vděčí Fulberovi dodnes (produkuje a podílí se na jejich albech s jednou výjimkou ještě stále).

Styl obou hlavních mozků je rozpoznatelný u všech těchto věcí prakticky ihned. Specifická práce se zvuky, atmosférou a v mixování world music vlivů (pozdější tvorba) či filmové hudby (prakticky celá deska Implode), nevyjímaje hudbu klasickou (též pozdější tvorba). Jako každá elektronická parta mají sklon k remixům, a to jak od sebe samotných, tak od pozvaných hostů. Neslyšel jsem zdaleka všechny verze všech skladeb ale věřím, že od prvního do posledního alba jsou jich  stovky. Elektronická rytmika pánů Fulbera a Leeba dle mého posouzení letitého posluchače industriální scény, patří k tomu nejlepšímu, co lze vůbec slyšet. Prosazují své složité pulzující rytmy do komplikovaných struktur a všechno má svůj řád. Základy skladeb přesto nebývají v zásadě nijak složité, obrovská práce je však vidět na aranžích, které definují FLA jako cizorodou entitu. Jestli je Björk svou Islandskou odlišností jako z jiné planety (asociace v mém prožívání jejích alb míří k ledu), pak FLA jsou tou kosmickou lodí plnou mechanoidů, co k ní míří (tu rozjetou párty bych pak chtěl slyšet).

FLA mají na svém kontě v současnosti 18 děl, ať už v podobě mini alb nebo plnohodnotných celků. To dokáže zaskočit mnoho lidí, kteří by rádi začali se zajímavou hudbou, ale naprosto netuší odkud. Raná tvorba FLA se nese v duchu devadesátkových zefektovaných perkusí, kláves a prvních složitějších nápadů. Všechny industriální spolky té doby se navzájem ovlivňovaly, aby začaly získávat každý svůj ksicht a rukopis. Musím zmínit všudypřítomné Ministry, co do ovlivnění zásadní spolek pro celou scénu. Kapela si postupně prošla ovlivněním Nine Inch Nails, na albu Millennium dokonce přišla s metalovými kytarami, které nahrával tenkrát ještě zcela neznámý  Devin Townsend. Jako zásadní se mi zdá album [FLA]vour of the Weak, které přešlo na moderní zvuk v té době vzestupující taneční scény. Od té doby se FLA vrhali na podstatně epičtější a mírnější věci, které koketovaly se zmíněnou filmovou hudbou a world music vlivy. Do současných počinů kapelu ještě na chvíli opustil Fulber aby se navrátil a postupně rozvíjel stylové smýšlení bandy. Artificial Soldier z roku 2006 v podstatě navrátil FLA na scénu tvrdších industriálních kapel (především díky geniálnímu nátěru Buried Alive) a po čtyřleté pauze, kdy kapela hledala svůj nový zvuk, přišli trochu s retro návratem Improvised Electronic Device. A současnost? Tou je dvojice jednak nové desky Echogenetic a soundtracku AirMech.

Já osobně obdivuji schopnost FLA jít s dobou. Své samply neustále tvarují do podoby moderních postupů, které hýbou scénou. Dvojice Fulber-Leeb ale pouze nekopíruje, nepatlá dortík jako pejsek s kočičkou ale ohýbá plameny k obrazu svému a ková novotvar v odstínech své muziky. Když to stručně připodobním: když techno, pak z dunících beatů olepených špínou industriálu a když dub-step (současný stav), pak z perkusí neznámého původu v atmosféře hi-tech sci-fi.

A to už jsme u nových počinů, které bych rád s chutí představil.

AirMech a Echogenetic se především úspěšně doplňují. Co soundtrack naznačil, to Echogenetic dotáhlo do svérázné podoby a jasného celku. Noví FLA překvapují neotřelým dub-stepem, kterého se nebojí stejně jako poměrně slušná část industriální scény (doporučený poslech: reinkarnace Neuroticfish). Například celá Pulse Charge je dub-stepová mlátička, která ale pracuje s atmosférou a dub-step je pouze podpůrným prostředkem. AirMech by se dal snést i jako plnohodnotné album FLA protože má skutečně zajímavé kompozice a není jenom lacinou hudbou k počítačové strategii. Nová deska FLA je překvapující v určitých aspektech jejich muziky. Jednak opět zaujme příklon k novým postupům, opět nový rejstřík zvuků a příjemné zakomponování starých známých do celku.

Když porovnám směřování dvou kultovních veličin (zdaleka jsem nevyčerpal všechny) – tedy Skinny Puppy a FLA, pak mi vychází opouštění moderních postupů u jedné a přizpůsobení se současnosti s posunem dál u druhé. A připomínám, že ani jedna ze zmíněných skupin nevydala špatné album, pouze jejich vývoj jde odlišným směrem. FLA se hledali v letech 2006 – 2010 a Skinny Puppy totéž zkoušejí na novince Weapon.

Echogenetic hodnotím kladně, uznávám, že u této bandy to chce ještě tak rok či dva dozrát. Pak uvidím, jak to zapůsobilo a zda si to toužím pouštět dál či nikoli. Potenciál tu stále je obrovský, ačkoli to zásadní už bylo řečeno dávno.

Nakonec musím pozvat všechny posluchače na koncert, který se uskuteční v Lucerna Music Baru 15.8.2013. Turné na podporu Echogenetic je velkou příležitostí vidět duo pionýrů industriálu v akci s tím, že u nich nikdy není jisté, zda pod značkou FLA budou chtít pokračovat nadále. Tahle deska by měla být lahůdkou v živém podání, které bývá nabité energií a až punkovou divokostí. Perličkou k tomu všemu je pak to, že s sebou parta přiveze další legendu: Haujobb. Tento Německý projekt působí na scéně od roku 1993 a jejich New World March nebo některé věci ze starší produkce budou živě jistě hodně zajímavou záležitostí. Těšme se a buďme u toho.