Článek: Hidden Orchestra

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Hidden Orchestra - profil kapely

Ruadek21.3.2014

Jazzový odér a zcela nepřehlédnutelné mazlení se s elektronikou, mnoho perkusí a hledání nových zvukových sfér. Z Hidden Orchestra už je dávno velká kapela, srovnatelná s velikány žánru. Celý tento pozoruhodný soubor vystoupí začátkem dubna v brněnském klubu Fléda a to je jedinečná příležitost vidět jinak poklidnou nu-jazzovou kapelu v nečekaně bouřlivém setu hnaném dvěma bicími sestavami.

Na začátku i na konci stojí jediný člověk, okolo kterého se odehrává vše – Joe Acheson. Původně především tvůrce podkresů pro reklamu a rádio, které tvořil ve svém vlastním domácím studiu v Edinburghu. A když už je řeč o Skotsku, pak tento severní cíp Achesonovy domoviny má na hudbu nepopiratelný vliv. Severská hudba umí být chladná a zároveň plná emocí, vše hodně svým způsobem specifické. Achesonovi Skotsko učarovalo, z hudby Hidden Orchestra (dále HO) je cítit zvláštně filmová atmosféra perfektně popisující blízký vztah místních lidí k přírodě. Člověkem číslo dvě jest Achesonova manželka, vystudovaná houslistka Poppy Ackroyd. Ta vedle HO sama rozjíždí vlastní sólovou kariéru a pod svým jménem produkuje výrazně experimentální hudbu, kde dominují – jak jinak – její brilantně zvládnuté housle. Vraťme se ale k HO, kteří v té době ještě neměli žádný pohon, který je dnes jednou ze zásadních předností. Nevím, jak přirozeným způsobem se sestava rozrostla ne o jedny, ale hned o dvoje bicí, nápad to byl ale geniální. Kapela získala větší výrazový rejstřík a naživo ji to nakoplo obrovským způsobem – právě díky tomu dokáží být na koncertech bouřlivější a daleko více explozivní směsí než na řadovkách.

O debut se postaral prestižní britský label Tru Thoughts, pod kterým vydávají i velká jména jako jsou Bonobo nebo Quantic. Že se to Tru Thoughts bohatě vyplatilo, asi není třeba se rozepisovat. Od debutu Night Walks se stali hvězdami současného nu-jazzu a vedle velkých jmen, jakými jsou například Jaga Jazzist nebo Cinematic Orchestra, rozhodně nevypadají jako jejich chudší příbuzní. V současné době se k jejich stylu dají přirovnat i debutující Slowly Rolling Camera, kteří mají podobnou atmosféru, zároveň ale větší důraz na klasický jazz. Night Walks ze všeho nejvíc připomíná to, na co ve svém názvu odkazuje – tedy soundtrack k noční výpravě ať už městem nebo přírodou. Soundtrack zvláštně temný, emocionální, koketující tu a tam s elektronikou nebo jazzovými postupy.

Desátý měsíc roku 2012 znamenal pro HO vydání druhé desky, slyšící na jméno Archipelago. Atmosféra zůstala zachována, celek je více kompaktní, hudba více rozjetá a jaksi barevnější – a to i přes studený odér severské krajiny. Deska je prostoupena výraznou orchestrací, která tvoří spíše atmosféru, než aby dominovala základní struktuře skladeb. Dvoje bicí a slušně nahoru vytažená basa šlapou a nezastaví se, zvukomalby přitom srší všude okolo. Archipelago znamená pro HO zásadní posun vpřed, ačkoli to možná nebude na prvních pár poslechů tak znát. Na desce hostuje i famózní Floex a to ve skladbě Flight, klasicky na svůj prvořadý nástroj, kterým je klarinet. Tato spolupráce ale zdaleka neskončila, Floex s HO nejen že odjel jejich turné, ale nechal si zremixovat i skladbu z aktuálního EP Gone, které jej představuje v trochu jiném světle. HO mají rádi remixované verze, které dokáží jejich hudbu ukázat v dalších variacích a více experimentálním duchu. To dokazuje i Archipelago Remixes EP vydané v roce 2013. Nakonec dodám ještě další příjemný fakt ohledně nevšedních kooperací - HO remixovali i další zajímavý český projekt, a to Clarinet Factory. Ti mi přišli například ve spolupráci s Alanem Vitoušem jako nadčasová věc, která tady nemá obdoby.

HO vystoupí na svém turné 2. dubna v brněnském klubu Fléda a za sebe mohu tento koncert doporučit jako nevšední hudební zážitek. Dvojice bicích, hodně našlapaná elektronika a celkové vizionářství jsou něčím v dnešní době unikátním, což mi jistě mnoho fanoušků potvrdí. Takže hurá na výlet do jiných dálav…

Relevantní linky pro ty, kteří chtějí vědět víc:

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!