Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Jukebox

Jukebox

Sorgh21.1.2014
Každý se s ním setkal, každý ho slyšel a na každého určitě zamilovaně blikal. Reakce jsou různé. Někdo ho tzv. nasype a skamarádí se s ním, jiný ho ztlumí, další vypne. O kom že je řeč? O tom, o jukeboxu.

Co to slovo vlastně znamená? Dohadů je několik. Jako nejpravděpodobnější se zdá být teze, že slovo „juke“ pochází ze západní Afriky z okolí Sierra Leone a znamená tančit. Patrně jde o slangový výraz juke-joint (putyka, špeluňka), který používali hlavně Afroameričani na jihu a jihovýchodě Spojených států. Někde poblíž úrodných lánů, na kterých černí dělníci tehdy pracovali, se stavěly malé kavárny a restaurace, do kterých se po práci chodilo za zábavou. Většinou šlo o poměrně živelnou zábavu plnou zpěvů a tance, proto se jim říkalo „jukes“ nebo „juke-joints“. V nich se také začaly objevovat první automatické fonografy neboli jukeboxy. Tyhle mašinky byly mezi návštěvníky velice oblíbené, protože většina tehdejších rádií hrála muziku především pro bílé. V takovém jukeboxu si mohli dělníci pustit i hudbu černošských muzikantů. Je tedy vidět, tyhle mašinky nám dělají společnost už hezkou řádku let.

 

 

Jejich vývoj ale chvíli trval a až v polovině minulého století se jukeboxy dočkaly zlaté éry své existence. Na počátku všeho stála touha pustit si písničku bez toho, aby u toho musela být živá kapela, které se samozřejmě muselo platit. Vznikly tak první zvonkohry a tzv. automatofony, které fungovaly na principu otáčejícího se válce s kolíčky. Co kolíček, to jeden tón. Co váleček, to jedna skladba. Řada slavných skladatelů v čele s Mozartem či Beethovenem si tyto strojky oblíbila a skládala pro ně jednoduché skladby. V 19. století došlo k vynálezu pianoly (automatického piána), která byla poháněna pneumatickým zařízením. Ta se jako první přiblížila principu jukeboxu, když se do ní vyvrtala díra pro mince a mohla tak začít plnit funkci veřejného zařízení.

 

Myšlenku na automatickou hrací skříňku, která se už dá nazvat jukeboxem, přivedl na svět jistý majitel baru v San Francisku, který spekuloval nad možností neplatit peníze hudebníkům a naopak něco sám vydělat. První takový stroj vznikl ve třicátých letech 19. století tamtéž. Za otce tohoto předchůdce dnešních strojů se považuje mechanik a podnikatel Louis Glass. Tento šéf sanfranciské pobočky společnosti Thomase A. Edisona Pacifik Phonograf dostal nápad, že umístí Edisonův fonograf (první přístroj na záznam zvuku) do dřevěné bedýnky, na které byly přimontovány čtyři trouby pro poslech. Po vhození nikláku se z přístroje dvě minuty linula hudba, kterou mohli poslouchat zároveň čtyři lidé, každý u jedné trouby. I tento přístroj fungoval na principu otáčejícího se válečku, který se musel denně měnit z důvodu opotřebení. Pan Glass společně s panem Arnoldem jej nainstalovali 23. listopadu 1889 v baru Palais Royal Saloon v San Francisku k velké nelibost barových muzikantů, čemuž se nedivím. Další bary následovaly a později se fonografy dostaly na zaoceánské lodě, kde cestujícím zpříjemňovaly dlouhé plavby. Jejich nevýhodou bylo, že hrály stále jednu skladbu. Bylo možné vyměnit váleček za jiný, ale stále to nebylo jaksi ono.

 

 

Zlatá éra jukeboxů nastala až s příchodem gramofonu a vinylových desek, které zcela nahradily fonografický váleček začátkem dvacátých let 20. století. K přístroji přibyl amplión a veřejnému poslechu už nic nebránilo. Designově se přístroje podobaly dnešním jukeboxům, jejich těla ale místo dat obsahovala zásobu gramofonových desek. Princip výměny jednotlivých vinylů spočíval v mechanickém podavači, který desku vytáhnul ze zásobníku a položil na plotnu, ze které byla přehrána. Po přehrání ji vrátil zpět do zásobníku. Je samozřejmé, že přehrávání a výměny desek nebyly tak rychlé jako nyní, když jsou k dispozici skladby v digitálním formátu. V těch pionýrských letech si zákazník mohl vybrat z pouhých osmi desek v přístroji, ale s časem se výběr rozšiřoval.

  

Největší boom jukebox zažil v padesátých letech, kdy jich bylo jen po USA rozmístěno na 750 tisíc kusů a firmy jako Wurlitzer, Rock-Ola či Seeburg se staly legendami ve svém oboru. Poté došlo k postupnému útlumu a až s nástupem kompaktních disků se jejich počet v USA vrátil na solidních 250 tisíc.

 

V dnešní době dominují přístroje využívající formát mp3, CD a internet. Mnohdy jsou jejich součástí doplňky jako mikrofon, karaoke moduly a nebo třeba dálkové ovládání. Krom stojanových přístrojů se vyrábějí i nástěnné, které jsou mnohem menší a hodí se tak do skromnějších prostor. Dnešní jukebox často napodobuje design starých klasických kousků, protože mají sexy tvary léty prověřené. Ovšem s originálními, masivními modely s gramofonovými deskami se můžeme potkat snad už jen v muzeu nebo u soukromých sběratelů.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky