Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tato kapela nestagnuje, má za sebou tři dlouhohrající alba, z nichž každé zní podstatně jinak a často nebýt zpěvákova hlasu, vůbec bych například o spojitosti první desky s tou poslední neuvažoval. Prostě tohle musí hrát dvě rozdílné kapely, ale není tomu tak. Karnivool se hýbou, a hýbou zvukem, vytahují dříve konstantně zarytou rytmiku nahoru nad ostatní a nechávají si plnou náruč překvapení ve všech možných rovinách.

První deskou byla Themata, vydaná v roce 2005 a už to byla šupa nevídaná. Hodně zajímavě znějící kompozice, beroucí si z progresivně metalové odnože asi to nejlepší, co poskytuje. Kerrang! Magazín desku ve své době označil jako „deseti skladbovou výpravu vzletných melodií“ a kapela bodovala na všech frontách. A to už čtyři roky předtím kapela vyhrála na West Australian Music Industry Awards cenu za nejlepší metalový počin roku za skladbu Fade z jejich EP Persona. Takže v době, kdy ještě neměla jedinou velkou studiovou desku. Themata disponují orchestracemi, hodně zajímavou prací s hlasem a mnohdy posluchače učaruje určitá monumentálnost skladeb.

Nahrávka druhá – Sound Awake z roku 2009 – měla daleko jiný zvuk a výrazně jinak postavenou rytmiku. Skladby byly agresivnější, skočnější, celkově jiné. Zajímavý vývoj byl i co se týká masteru desky, který měl na starosti Tom Coyne – člověk obvykle spolupracující s experimentátorem DJ Shadowem (začínal jako hip-hopový DJ, aby se postupně vyvinul do filmově laděných koláží nakopnutých bicími samply).

Aktuální deska Asymmetry z roku 2014 2013 je ze všech nejvíce experimentální, tvoří ji často hodně nahuštěné samply, Ian Kenny se pustí i do metalového řevu a co zaujme asi nejvíc, jsou schválně roztříštěné disharmonické pasáže. Album se posouvá dopředu v rytmu, který se občasně rozhodí – bicí jedou jaksi mimo, basa hraje své party sama pro sebe a kytary kvílí do všech stran. Alternativu, s jakou Karnivool začali, zde dotáhli daleko dál, než by se u první desky mohlo zdát. Deska je zajímavá potom nejen tím, že nevíte, co se bude dít dál díky částečné nevyzpytatelnosti kapely, ale i vokální stránkou. Vícestopé sejmutí hlasu s důrazem na promakanou postprodukci je zde znát a prim hraje také to, že zde všichni členové mimo ladiče vibrujících blan zpívají. A ačkoli nerad přesto musím i zde napsat, že jsou tu influence Tool, od kterých si dnes půjčuje až neuvěřitelný počet mladých kapel. Stejně jako u slovutných Tool je zde slastné poslouchat hru bicmena, který jako by měl vlastní vesmír, ve kterém se vyzná jen on sám a přitom – jakoby mimoděk – mu to ladí se zbytkem kapely.

Australané vystoupí 18. června v Paláci Akropolis, budou u nás samostatně poprvé a můžeme čekat hodně zajímavý koncert jedné z nejlepších australských band z vod složitěji pojaté metalové / rockové muziky. Dnešní otázka, jejíž správné zodpovězení vám může vynést volný vstup na jejich pražský koncert, zní:

V článku jsem záměrně uvedl jednu nepřesnost, která je pro znalce kapely do očí bijící, jaká to je?

Správné odpovědi společně s celým vaším jménem nám pište do úterka 10. června na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz. Jeden vylosovaný bude odměněn zmíněnou vstupenkou na pražský koncert.

AKTUALIZACE

Nějakým omylem jsme v článku uvedli fotografii nikoliv Karnivool, ale jejich krajanů Sleep Parade (aspoň vidíte, co jsme zač). Co je ale neuvěřitelnější, jeden z vás nám poslal jako odpověď právě upozornění na tuto záměnu, před čímž se hluboce skláníme a samozřejmě uznáváme. Pro vás ostatní zůstává náše původní mystifikace, fotku jsme vyměnili za správnou.

karnivool.com.au

obscure.cz