Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Publikací, které jsou o hudbě či přímo metalovém undergroundu, ale nezabývají se biografií jednotlivé kapely či určitého jednoho či dvou stylů, jsem nečetl tolik. Pochopitelně, není jich totiž tolik. Rozebírat životopisy a kariéry jednotlivých interpretů je díky jejich nepřebernému množství samozřejmě běžnější. Ale jsou tu i knihy jiné. Díky svému vrozenému sobectví mohu už nějakou dobu dvěma takovými listovat, poněvadž je vlastním.

První je UNDERGROUND NEVER DIES!, což je megatlustá bichle, plná starodávných plakátů, letáků, fotek a log, a ta druhá je LOGOS FROM HELL, která se zabývá logicky pouze logotypy. Obojí vydala skvělá firma Doomentia (kde je jí dnes konec?). A jsou to knihy krásné, poučné a kouzelně nostalgické.

Zatím nikdy jsem nenarazil na obrazovou publikaci, ve které najdu ty nejikoničtější front covery nebo alespoň některé z nich. Jistě takové knihy existují, leč nepotkali jsme se. Ale nedávno mi zkřížila cestu publikace podobná, a tou je MASTERPIECES. Kniha, která neobsahuje nej obaly metalové historie, ale nej obaly roku 2018. Tedy alespoň dle autora.

Jak už jsem zmínil, publikacemi podobného typu jsem v životě mockrát nelistoval, takže mi chybí objektivní srovnání. Ale hned na první i druhou dobrou mohu prohlásit, že takto nějak si takovou publikaci přesně představuji. Proč? Začněme vzhledem, tedy tím, co nás praští do očí hned ze startu. Matně lakovaná titulní strana se zlatým švabachem je majestátní. Formát A4 je jediný logický. Vkusná je i strana zadní, kde se ve stručnosti dozvídáme, o co po otevření prvního listu půjde.

Obsah publikace (pořád mi nejde do úst termín: kniha) je rozdělen do osmi kapitol, které mohou čtenáře mást. Na druhou stranu autor na to má samozřejmě právo a díky nim se nejedná jenom o bohapustou galerii sebekrásnějších coverů. Prohlédneme si „nejlepší cover roku 2018“, „mistra roku“, „nejvlivnějšího výtvarníka“, „objev roku“, „nejlépe zpracovaný boxset“ atd. Zajímavé a uznávám, inspirativní dělení – zvláště pokud se jedná o tradici (což u vydavatelství Heavy Music Artwork evidentně platí).

Vše je tištěno na lesklém papíře, který dává velkým kresbám vyniknout tak, jak si zaslouží. Ke každému obalu jsou přidány informace buď od autora nebo kapely a nutno říct, že často skvěle doplňují dojem z obrazu. Tady jsem si uvědomil, jak moc je záslužné, že kniha vyšla v češtině – leccos si z angličtiny přelouskám, ale informace bych svým překladem dostal zhruba poloviční. Mockrát jsem si uvědomil, že bez přidaného textu bych si nevšimnul a neuvědomil spoustu jemných detailů, kterou leckterá kresba obsahuje. Smějte se mi, ale třeba bez komentáře Richieho Faulknera bych nepoznal, co to vlastně je na obalu posledních Judas Priest. A když už jsme u známých jmen, ke shlédnutí jsou zde práce pro Behemoth, Master's Hammer, Opeth, Amaranthe, Naglfar, At The Gates, Axel Rudi Pella...( a tím pádem grafici jako Seagrave, Kantor, Smith). A nečekejte pouze klasické krváky či nudou zívající temnou PC grafiku, známou z většiny současné produkce. Nejsem expert na grafické styly, ale najdeme tu art deco, airbrush, ikonografické vzory, osmdesátkovou estetiku, perokresbu, styl filmových plakátů...celkem 143 obalů. Račte si vybrat!

Albovou grafiku mám rád. Někdo bude nesouhlasit, ale obal i booklet je prostě součástí celého díla zvaného hudební album a teprve kompletní „balíček služeb“ poskytuje dokonalý dojem z příslušné desky. Při opakovaném listování jsem si s uzarděním uvědomil, jak i já, milovník obalů, nevěnuji zkoumání titulních motivů tolik času jako kdysi, kdy jsem doslova hodiny pátral po každém detailu obalu „Somewhere In Time“. Zastyděl jsem se a slibuji, že minimálně u vinylů to napravím. Přední strany alb si to totiž zaslouží. Kapely a grafici si to zaslouží. Tohle je publikace, která vás donutí si přesně tohle uvědomit.

Napsal: Alex Milazzo

Žánr: artová publikace

Vydavatelství: METALGATE z.s. (2019)

Originál: Heavy Music Artwork (2019)

Počet stran: 150

Překlad: Ondřej Šmejkal