Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 101

Nedělní poslech 101

Victimer10.3.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Abbildung a jeho album "At The Gates Of Ouln".

Nizozemský label Winter-Light je ve světě ambientu vyhlášený a patří mezi ty nejambicióznější. Má ve svém hájemství hned několik kapel a nahrávek, kterým je snadné podlehnout. Čas od času není marné aktualizovat jejich současný stav a projít si novinky. Poslechnout si další tituly, i ty starší a uvědomit si jedno důležité - prakticky každý z nich má smysl a umí se trefit do specifické nálady. Do nálady, které je v tomto prostředí třeba.


Plout světem dark ambientu, znamená být trvale svázán s krajně skromným vyjádřením těch nejzasutějších pocitů a mysticky orientovaných pochodů na bázi downtempové elektroniky. Být poutníkem v kraji zvuků, které jako by z dálky vydávaly svou zpověď z různých koutů lidské mysli a představivosti. O konkrétním místě, o vesmírné anabázi v nekonečnu, o dávných předcích, mysteriózních i vědecky podložených tématech, anebo o těsném splynutí s podzemním světem záhad a nevysvětlitelně lákavých destinací tam dole. V jeskynních systémech, v nekonečné spleti chodeb. Někdo tento svět může považovat za nudný a bezkrevný, další v něm zase najde smysl a hloubku propojení mysli s decentně servírovanou polohou hudby. Vždy je na výběr a volba je prostá.


A protože mám již delší dobu zaškrtnuto "ano", nedalo zas tak moc práce posvítit si na temný rumunský projekt Abbildung. Na hudbu zvukového ilustrátora Casiana Stefana. Průvodce fantaskními výjevy, který má na kontě již několik nahrávek a ne striktně pod jedním jménem. Dnes se ale zaměřme na jméno Abbildung. Jeho poslední album At The Gates Of Ouln je podmanivou sbírkou mysticky znějícího dark ambientu, atmosférického i toho původního. Děsivého. Desku lze pak bez obav vnímat jako tu, která definuje žánr se všemi jeho atributy. Při jejím poslechu si můžete s klidným svědomím říct - tohle je ten pravý, ponurý a intenzivní dark ambient. Jo, intenzivní. Slovo, které v souvislosti s tímto stylem působí spíš jako špatný žert. Znovu... je to o prožitku, o vtažení do děje. O akceptování prostého zvukového doprovodu, o meditaci v prostředí temného soundtracku. A ten je v případě aktuální Casianovy práce skutečně kvalitní.

 


Díky poslechu At The Gates Of Ouln si nejednou vzpomenu na mistra z nejpovolanějších, na Petera Anderssona a jeho Raison d'être. Určitě to bude spojením typických poznávacích rysů dark ambientu, toho nitra ukrytého hluboko v zemi, s až religiózně podaným doprovodem, s varhany a mnišskými chóry (slyš skladbu Astrolatry). Rázem jsou si oba projekty hodně blízko. Hudebně i duchovně. A především tyhle prvky, chorály zasazené do až hororové atmosféry, tam dělají hodně. Není na nich postavené album, ale jsou cítit, když dokonale prohlubují celou atmosféru, která je sama o sobě určující. Celé album pojí velmi silná, chce se říct až široká nálada, během níž jako by jste se ocitli na místě s velkým rozhledem, s množstvím možností se rozejít různými směry. Kolem však není krajina, ale zvláštní tmavé prostředí. Proměnlivé a poměrně hlučné (na ambient docela okázale). A pocit, že pravidla neurčuje člověk (jak si bláhově často myslí), ale něco nad běžným chápáním, něco vyššího, co splývá s přírodou a přemisťuje představy a stavy mysli celkově. Abbildung v tomto směru opravdu bodují. Nechte se zlákat. Ta paleta temných nálad a celková minutáž alba je vážně dost široká. A minimalisticky bohatá. Pro mě jeden z nej dark ambientů za poslední dobu.


// Vedle projektu Abbildung je Casian aktivní také v dalších kapelách - namátkou bych zmínil ambient Fractaled - a také zakladatelem labelu Essentia Mundi Records (2005). Vydat se za poslechem temné elektroniky kapel z jeho stáje můžete ZDE.

 


 

Kapela: Abbildung

Album: At The Gates Of Ouln
Styl: dark ambient
Vydáno: 1/2019
Země: Rumunsko
Vydavatel: Winter-Light
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Casian Stefan - koncept, elektronika, field recordings



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky