Článek: Nedělní poslech 109

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 109

Sarapis30.6.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu First Fragment a její debutové album "Dasein".

Logo vydavatelství Unique Leader sice postrádá jakýkoli náznak mužného frňáku, skautům firmy ale nelze upřít dobrý čich na talenty. Zavedený label je čím dál víc zárukou vysoké kvality. V případě šňupnutí First Fragment však možná stačilo jen sledovat aktivity ústřední postavy kapely - Philippeho Tougase - kytaristy a megalomana, který toho má na svých lopatkách naloženo tolik, že by možná i krajan Devin Townsend pozvedl obočí.

Philippe už odmala s jiskrou v oku hltal historky svého otce a povedených strýčků, kterak v quebeckých klubech nakládali místní mládeži heavy metalové dávky s kapelou D.D.T. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat - Philippe během svých prvních dvaceti sedmi let života prošel desítkami kapel, včetně regionálně kultovní D.D.T., kde i nyní čas od času vypomůže taťkovi, podobně jako obyčejní kluci natírají ploty nebo pomáhají se zahradou.

Jednou z hlavních aktivit nadějného kytarového střelce je kapela First Fragment. Její album Dasein je z roku 2016 a je to první a zatím dosud jediná “celovečerní” nahrávka. Zpozornět by měli především příznivci technického a progresivního death metalu, kteří vyhledávají rychlost, členitost a odvahu. Takže věci typu Obscura, Quo Vadis, Augury a podobně. Philipp je mimo jiné členem super grupy Eternity’s End, kde hledá limity po boku Hannese Grossmanna nebo Mike LePonda. Všechno je to velká sprintující rodina. First Fragment jsou kapánek více ortodox, většinu času jedou na doraz, rychle a tvrdě (hostující bubeník Troy Fullerton hraje skvěle), ale stejně jim nic nebrání v tom, aby chvilku brnkali na španělku, chytlavým flamencem vyzvali k tanci holky z doslechu nebo zakončili song plivancem. Vlastně nejdivnější na tom všem je, že to tam patří.

Kdesi jsem zachytil názor, že komu chybí Necrophagist, měl by hrábnout po tomto albu. Do jisté míry s tím souhlasím, styčných bodů a asociací lze najít dost, i když je to od vydání Epitaph už pěkných patnáct let. Jenže Muhammed měl tenkrát v nose, když obě nahrávky Necrophagist jen o kousek přesáhly půl hodiny. Bylo to tak akorát. Dasein atakuje hodinu a je to znát. Občas mi totiž toho závodění a kytarových propletenců přijde už moc. Ale takhle se to dnes dělá, že...

<a href="http://uniqueleaderrecords.bandcamp.com/album/dasein">Dasein by First Fragment</a>

Kapela: First Fragment

Album: Dasein
Styl: technický progresivní death metal
Vydáno: 05/2016
Země: Kanada
Vydavatel: Unique Leader Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Gabriel Brault-Pilon - kytary

Philippe Tougas Guitars - kytary, zpěv
David Alexandre Brault-Pilon - zpěv
Vincent Savary - baskytara

+ hosté:
Christian Münzner - kytary (song 5)
Mathieu Marcotte - kytary (song 7)
Collin McGee - kytary (song 8)
Malcolm Pugh - kytary (song 11)
Troy Fullerton - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.