Článek: Nedělní poslech 111

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 111

Jirka D.14.7.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Triponaut a jejich stejnojmenné krátkometrážní album.

Historie pražské kapely Triponaut je docela krátká, a to i když k ní připočteme předchozí etapu fungování, kdy všechno běželo pod názvem Jeremy. Začátek se datuje do roku 2016. Pokud snad začnete pátrat po webu, kdože za touto muzikou stojí, nedopátráte se ničeho, resp. mě osobně se nic najít nepodařilo. Což možná bude moje neschopnost, anebo taky ze strany kapely záměr, který respektuju a vlastně je mi to docela jedno. Snad jen doplním, že pod jménem Triponaut se ukrývá čtveřice muzikantů s nástrojovým obsazením kytara, baskytara, bicí a trubka společně s hromadou elektroniky.

Tedy bez zpěvu, rockově, hodně do prostoru a na velkých, téměř snových plochách.

Triponaut

Pokud bych měl říct jedno jméno, kterým bych přiblížil muziku této kapely, zmínil bych jednoznačně Maserati, i když ti svůj elektronikou nakopnutý post-rock ženou vpřed spíše v tanečním rytmu, kdežto tato čtveřice se rozprostírá v ploše a míří spíše ke vzdáleným horizontům a možná ještě kousek za ně. Jakkoliv zvukově celkem podobně a mnohdy dost podobnými prostředky v podobě jednoduchých, dokola se opakujících smyček, na které se postupně nabalují další, které zprvu jednoduchý motiv pozvolna rozvíjejí a gradují.

Dnes zmíněná deska je jejich první, alespoň nic dalšího jsem nikde nedohledal. Jsou na ní tři skladby a nutno dodat, že tři skladby povedené, konzistentní a přesvědčivé. Vznikly v JáMoru a po pravdě mi to nepřijde nijak důležité. Čtvrtá položka playlistu Detroit je bonus, věc starší, nahraná jinde, s masivnějším nasazením trubky, celkově experimentálnější a nemyslím si, že tak zdařilá jako její tři mladší sourozenci. Ať tak či onak, výsledný dojem (tedy můj výsledný dojem) je překvapivě dobrý a jméno Triponaut si zařadím mezi ty, od kterých lze v budoucnu něco očekávat. Bez ohledu na to, že tenhle žánr už vyždímali mnozí před nimi.

Kapela: Triponaut

Album: Triponaut

Styl: instrumental post-rock / space rock

Vydáno: 06/2019

Země: Česko

Vydavatel: vlastní náklad, digitálně na bandcampu

Odkazy: bandcamp / facebook

sestava neuvedena

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.