Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 113

Nedělní poslech 113

Jirka D.22.9.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Big Scenic Nowhere a jejich album Dying on the Mountain.

Když vám někdo do mailu pošle cosi o nové kapele Big Scenic Nowhere, nic moc to s vámi neudělá. Když si ale přečtete, že za ní stojí dvojice Bob Balch (Fu Manchu) a Gary Arce (Yawning Man) a že hrají jak jinak než stoner / psychedelic rock, začnete vnímat o něco pozorněji. A když se pak dopátráte toho, že jako hosté se na desce objevují Nick Oliveri, Per Wiberg, lidi z The Well, Thomas Jäger z Monolord a další zajímavé osobnosti scény, zvědavost naroste zásadním způsobem. Ostatně ofiko řeči hovoří takto:

 

From the brain trust of revered desert rock veterans Gary Arce (Yawning Man) and Bob Balch (Fu Manchu) comes psychedelic stoner rock outfit Big Scenic Nowhere. As friends and pioneering legends in the desert rock scene of the early 90’s, Arce and Balch have performed in the same circles for decades, and now have teamed up with a few friends for a project that gives new life to the experimental and collaborative spirit of the early “generator parties” that launched the scene nearly 30 years ago.

 

Big Scenic Nowhere bandDying on the Mountain coby výsledek jejich (a nejen jejich) spolupráce je uváděno jako EP, přičemž obsahuje dvě skladby a dosahuje více jak pětadvaceti minut. Ta první je dvacetiminutová, ta druhá potom vypadá jako takový bonus, ale je v tom nevinně. První věc plyne se samozřejmostí poklidného večera s dobrým pitím, kdy nesledujete čas a prostě jste. Má skvělé vokály (vícehlasy), výborně vystavěné kytary a mnohem víc než o stoner rock jde o psychedelii, která vás odfoukne kamsi do meziprostoru podobě jako věci od My Sleeping Karma. Druhá skladba je jinde. Je mnohem zpěvnější (řekl bych Thomas Jäger), mnohem víc se blíží definici jednoduché rockové skladby a klidně by mohla vyjít zkraje devadesátek a všechno by bylo na svém místě.

 

Celek pak představuje poslech bez postranních myšlenek na pokrok a progres, které by v tomto případě cílily mimo. Nic takového nebylo zamýšleno, nekoná se a desku tak ocení především ti, kterým je blízká zmíněná scéna, její kapely a její veteráni. Současně i poklidnější forma žánru, protože ani rychlejší věci a energie třeba zmíněných Fu Manchu se na této nahrávce neobjevují. Obě skladby na Dying on the Mountain přísahají na věrnost, ale její naplnění si diktují po svém a nenechávají se ničím nijak ovlivňovat. Průšvih nakonec - do dnešního dne nebyla zveřejněna žádná pořádná ukázka, takže nedělní poslech s pořadovým číslem 113 bude bez poslechu. Na bandcampu vydavatele se album snad objeví (vychází 27. září, mimochodem vinylová deska byla vylisována u nás v Loděnici), takže sledujte a vyčkejte. Dík.

 

// Update 27. září

Tak ukázka je na světě, poslouchat můžete tady:

 

 


 

Kapela: Big Scenic Nowhere

Album: Dying on the Mountain

Styl: stoner rock

Vydáno: 09/2019

Země: USA

Vydavatel: Blues Funeral Recordings

Odkazy: bandcamp vydavatele / facebook

 

sestava:

Dying on the Mountain (Parts 1 and 2) / Altered Ages

Bob Balch - kytara

Gary Arce - kytara

Nick Oliveri - baskytara

Bill Stinson - bicí

Per Wiberg - klávesy

Tony Reed - zpěv, klávesy

Ian Graham - zpěv

Lisa Alley - zpěv

Jim Monroe - perkuse

 

Towards the Sun

Bob Balch - kytara

Gary Arce - kytara

Mario Lalli - baskytara

Bill Stinson - bicí

Tony Reed - zpěv, klávesy

Thomas Jäger - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky