Článek: Nedělní poslech 117

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 117

Victimer10.11.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Tel a její debutové album Lowlife.

Dnes si posvítíme na další US chásku, která během svého krátkého tvůrčího života plivla na svět debutové album. Neurvalá čtyřka Tel vznikla v roce 2016 a stihla vydat pouze demo a singl. Po této seznamovací kombinaci vrhla všechny své síly do první velké desky. Ta vyšla letos na jaře, drží se půlhodinové délky a tvoří ji pět skladeb zajímavého tvarování doom metalu.

Tel jsou co do stylové příslušnosti nejvíce věrni právě tomuto žánru. Jejich příspěvek vychází z kamenitých údolí a podvědomí atakuje s patřičnou dávkou neomalené drzosti. Jak se na stoner a sludge doomové kapely sluší a patří. Na sborové žalmy a vnitřně zlomené bolestínky není čas. I tak se ovšem jedná o velice variabilní záležitost.

Tel si to drtí po svém, ale nejsou to burani ponoření do svých těžkých, skály lámajících riffů. Hoši vědí, že venku je příliš dobré muziky, kterou nelze ignorovat. Výsledkem je mix zemitého metalu s tím atmosférickým s až progresivními choutkami. Jména uvedená v těsném příbuzenství s Tel nelžou. Kombinace YOB a Mastodon se mi jeví jako nejvýstižnější.

I vokálně jde o proměnlivou desku. Od bahnem potřísněných obličejů s neúprosným výrazem, po vzletné nápěvy a spojení se sférou nad našimi hlavami. Je v tom kus psychedelie, je v tom kus hovna a taky kousek míru pro všechny. Tel tohle všechno hezky míchají v jeden celek a jde jim to od ruky. Pokud jste obdařeni stejně jako oni, vyjděte jim naproti, jistě z vás budou přátelé.

Kapela: Tel
Album: Lowlife
Styl: psychedelic doom metal
Vydáno: 3/2019
Země: USA
Vydavatel: Aural Music
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Dante DuVall - zpěv
Michael Potts - kytara
Ed Fierro - baskytara
Matt Grigsby - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.