Článek: Nedělní poslech 119

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 119

Sorgh19.1.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme finské Abbhorrence a jejch poslední počin s příšerným názvem. Megalohydrothalassophobic.

Není úplně běžné, aby kapela uspokojovala své mrzké tužby vydáváním pouze krátkometrážních nahrávek, ale Finům Abhorrence to zatím evidentně stačí. V jejich novodobé historii, která se píše od roku 2012 (předtím měli dlouhou přestávku, která dělí novodobou etapu života kapely od první, krátké fáze v letech 1989 - 1990) spáchali jen kompilaci, živák a jedno EP, o kterém se teď budeme bavit. Co se týče produktivity je to tedy docela slabota a je to škoda, protože mě jejich hudba baví. Možná je skládání příliš vyčerpává nebo dávají přednost koncertování, ale to je nakonec buřt.

Poslední chuťovka z roku 2018 s předlouhým názvem Megalohydrothalassophobic ukazuje výborný death metal, ve kterém nejde přeslechnout skandinávskou, konkrétně finskou stopu melancholie. Přiměřené množství melancholického lkaní rozpuštěné v pomalém a těžkém soundu vyvolává dojmy a pocity, za kterými se na sever jezdí a odkud se hudba čile vyváží. Chyba by byla považovat Abbhorrence za sice tvrdé, ale zpomalené pomatence motající se v bahně vlastní nemohoucnosti. Kapela dokáže sešlápnout pedál k podlaze a hezky provětrat duchny (Anthem For The Anthropocene).

Ruku v ruce s nasazením jde i přiměřený stupeň techniky, která sice neoplývá kdovíjakou exhibiční formou, ale dává základy nadčasovému dílu, které vyznává konzervativní hodnoty.

Kapela: Abhorrence
Album: Megalohydrothalassophobic
Styl: death metal
Vydáno: 2018
Země: Finsko
Vydavatel: Svart Records
Odkazy: Bandcamp / Facebook

Sestava:
Jussi "Juice" Ahlroth - basa
Kalle Mattsson - kytara
Tomi Koivusaari - kytara
Jukka Kolehmainen - zpěv
Waltteri Väyrynen - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

David / 10.2.21 13:14

Ahoj, snažil jsem se dohledat podrobné specifikace a manuály jak od recieveru, tak Tvých repro. Reciver ve stereo módu dokáže vyprodukovat Tebou uvedených 2 x 100W při 4 Ohmech, což je dost, nicméně Linn Keilidh, požadují minimálně 60 W na kanál... přičemž specifikaci citlivosti se mi zaboha nepodařilo nikde vyšťourat. Dá se předpokládat, že repro nebudou nijak "přecitlivělé" a při svém provozu budou trochu víc papat. Obecně to vypadá, že na zesilovač budou poměrně náročné. Tvá kombinace je v zásadě co do čísel, která jsou dostupná, sladěná, což jsi sám uvedl hned na začátku podle svého vlastního pocitu. Jestliže jsi spokojený se zvukovým projevem své hi-fi sestavy, dosáhl jsi, bez ohledu na jakákoliv čísla, cíle... tedy alespoň dílčího. Do té doby, než tě začnou tížit vydělané peníze z přesčasů a všetečný hlas skřítka našeptáválka, který neustále opakuje, že by to mohlo být přeci jen o něco lepší:-) Prostor ke zlepšení je vždy:-) Záleží na tom, kde osobně cítíš, že by mohla být největší slabina Tvého řetězce... Můžeš zkusit třeba jiný stereo zesilovač namísto AV recieveru, kabeláž, repro... podle svých vlastních možností a osobních preferencí. Docela by mě zajímal zvuk Tvých repro, podle dostupných materiálů - možností zapojení vypadají jako celkem komplikovaná záležitost..