Článek: Nedělní poslech 11

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 11

Jirka D.2.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Tuber a její album "Desert Overcrowded".

Řecko není jen oblíbenou destinací dovolenkářů, zemí krachující ekonomiky, o které se nemluví, a antikristů Rotting Christ, o kterých se zase mluví zbytečně moc. Z Řecka pochází i kapely fungující ve skrytu, z nichž jsme se před nějakým časem snažili vytáhnout například výborné instrumentalisty Naxatras. Dnešní spolek na to jde možná trochu podobně - instrumentální rock - a možná taky úplně jinak.

Tuber band

Tuber pocházejí z jihu Řecka, i když časem přemístili a za domovinu zvolili město Serres na severu. Právě jižní slunce se dle jejich slov podepsalo na tom, s jakou hudbou začali a proč zněla tak, jak zněla. Vlastně už název alba - Desert Overcrowded - asociuje pouštní slunce, přehřátý vzduch bez chladivého vánku, Kyuss a starý auto s vrstvou prachu na kapotě. A taky možná jistou lehkost, která navzdory dusnému dni přichází s večerem, kdy všechno vylézá z děr a teprve začíná žít.

Deska Desert Overcrowded vyšla téměř před třemi roky a šlo o druhé velké album, mezi něž se vecpal ještě jeden krátkometrážní eponymní kousek. Je to deska o šesti skladbách a s ambiciózním, desetiminutovým otvírákem, který pro definici toho, co tahle kapela hraje, bohatě postačuje. Tedy prosvětlený, instrumentální desert rock s čistším zvukem, než by si někteří představovali, a bez snah roztahovat se do post rockových ploch. Smyslem totiž není rozhoupat posluchačovy emoce a každé tři minuty ho střídavě uspávat a přivádět k extázi, ale spíše zklidňovat.

Z toho tak nějak nepřímo plyne, že Tuber nejsou žádná progrese a avantgarda a kdo po něčem takovém touží, musí o dům dál. Tuber hrají spíš na jistotu, na pohodu a pro poslech, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Možná vás napadnou nějaké inspirace, možná to, že ne všechny skladby hrají tak dobře jako ta první, a možná vás prostě nenapadne nic a budete jen poslouchat. Parný den končí, soumrak přináší chládek, partu přátel, basu piv a zaslouženou úlevu. Někde tam lze najít smysl téhle kapely.

Kapela: Tuber

Album: Desert Overcrowded

Styl: desert / instrumental rock

Vydáno: 12/2013

Země: Řecko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:

Nikos Gerostathos

Paris Fragkos

Yannis Gerostathos

Yannis Artzoglou

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

opište kontrolní kód

Sarapis / 5.10.16 10:15odpovědět

Opravdu pohodová siesta. Sice ty songy trochu splývají, ale poslechově je to příjemné a (paradoxně) osvěžující. I když název kapely vyvolává spíš zakašlání, na jejich show bych do nějakého menšího klubu určitě zašel. Má to sílu, která naživo jistojistě kulminuje.