Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jméno Raphael Weinroth-Browne vám možná nic neříká, ale předpokládám, že kapela Leprous už ano. Je to možná trochu laciný přístup, začít představovat tohoto šikovného violoncellistu přes kapelu, v níž hostoval na posledních dvou deskách (Malina a Pitfalls), ale z mého pohledu mi to přišlo jako logická cesta, protože s ohledem na můj hudební záběr vedla nějak tak i ta moje. Slušelo by se k tomu ještě dodat, že stejnou cestu si můžete projít od Woods of Ypres, protože i na jejich deskách (minimálně na řadovkách Woods 4: The Green Album a Wood 5: Grey Skies & Electric Light) můžete jeho violoncello najít taky. Pevně doufám, že jako pozvánka k jeho první sólové desce tohle musí bohatě stačit.

Narozdíl od zmíněných kapel a nahrávek se v případě Worlds Within nebudeme primárně bavit o rocku ani metalu, ale o hudbě směřující ke klasice (v moderním podání), k ambientu, k hudbě filmově rozmáchlé a navzdory jednomu jedinému nástroji překvapivě plné a mnohovrstevnaté. A ač to někdy nevypadá, na této nahrávce all sounds produced using an acoustic cello, amplifiers, and effects pedals, a nebýt toho, že jsem si tuhle poznámku přečetl na bandcampu, místy bych nevěřil. Deska v tomto ohledu nese jasný otisk studiového projektu, kdy stop a jednotlivých nástrojových a zvukových linek běží vždy několik současně, přes sebe a kdy finální zvuk a celkový dojem z něj je nadřazen jednoduché aritmetice. Není to problém. Pokud k desce takto přistoupíte a budete z ní slyšet osobní zpověď jednoho talentovaného skladatele a muzikanta, bude se vám líbit.

Pro fanoušky rockových žánrů bude album sympatické svou energií, dynamickým projevem a čímsi jako horkou krví, kdy z něho je všude cítit rukopis umělce, který u hudby nerad usíná. Je to docela zvláštní schizofrenie, protože bych desce bez obav přiřkl charakter meditační a snové muziky (která na mě místy působ podobně jako projev Estase Tonneho), ale současně je v ní cítit velké pnutí a vnitřní neklid, který jakoukoliv meditaci odsouvá bokem. A možná právě i to mají s kytaristou Tonnem společné - jakkoliv jde o hudbu jednoho nástroje tvořenou tak, aby zklidňovala, zároveň vzbuzuje dost silné emoce, jejichž rozpětí je velké a přechody mezi nimi dynamické. I z toho důvodu není složité desce podlehnout, zaposlouchat se a chvilku pobýt ve světě beze slov. Potřebujeme to občas všichni.

Interpret: Raphael Weinroth-Browne

Album: Worlds Within

Styl: classical / cinematic / ambient

Vydáno: 01/2020

Země: Kanada

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Raphael Weinroth-Browne  - violoncello