Článek: Nedělní poslech 123

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 123

Victimer23.2.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Gévaudan a její debutové album Iter.

Vrozenou slabost k doom metalovému stylu si hýčkám po mnoho let a tento stav je neměnný. Nepravidelně se k němu vracím, nepřeháním to, nehltám každou slzu ukáplou ze smyčců bolesti, ani si nechodím rozsvítit do sklepa, kdykoliv venku prší a kdy to svádí k trucování o samotě. Za patřičně teatrálního verbálního projevu. Je ale pravda, že jakákoliv dobrá doomová nahrávka mě pořád zalévá jedinečným pocitem něčeho velmi blízkého. Emoce jsou rázem na jedné lodi, to souznění pořád funguje. Najednou se zase rád brodím napadaným listím riffů a v táhlých poryvech epického smutnění. Není žádným tajemstvím, že poslední dny preferuji náklonnost k britským kazatelům Gévaudan, jenž na konci loňského roku představili své debutové album Iter.

Kapela funguje sedmým rokem, na kontě do této doby měla jen krátké nahrávky na bázi EP a singlu, takže první velké album bylo vyústěním dané situace. A byl to dobře promyšlený krok. Gévaudan dospěli do bodu protřelé, kompaktní a hrdé kapely hrající klasický doom metal první jakosti. Klasickým rozumějme dřevní výpravnost bez doprovodných prvků typu kláves a jiných zvukových efektů. Jede se pěkně postaru - kytara, basa, bicí a vokál. Stylově se Gévaudan opírají o staré základy Black Sabbath a nesou je výš po směru mraků, někam do míst, kde se mísí představy a reálná anabáze smutku. Otisk tradice i vlastního smyslu pro výpravnost.

Odkaz Black Sabbath se kapely drží asi nejpevněji, ale vedle něj jsou to také velcí Candlemass, o trochu menší krajané Solstice, vlivy psychedelie sedmdesátek a kapka stoneru, co pohání soukolí Gévaudan a dme jejich zmar epickou pýchou. Jak je nastavena hudba, snaží se býti i vokál. Až na drobné výjimky žádný growling a murmur, ostřejší hlas zazní jen v rámci gradace dané skladby. Jinak zde ve vší hrdosti i se vším bolem na duši vládne čistý naléhavý hlas. Adam je skvělý frontman, přesvědčivý a se srozumitelným sdělením. Nesvíjí se bolestí, nevzteká se a neplive krev. On opravdu zpívá a umí to náležitě prožít.

Album Iter je pravý doom metal. Bez bratříčkování a přebíhání k jiným stylům. Zařazena je dvojka, vyloženě se nešouráme, ale do překotných otáček se během pěti skladeb nedostaneme. Tohle není deska o rychlosti, ale o prožitku a Gévaudan je vážně nejlépe tam, kde se cítí být doma. A jejich domovem je starý poctivý doomový domek s upravenou zahradou a na první pohled starostlivým majitelem. Iter je deska, která nabízí krásný a silný příběh plný činů, nikoliv planých nadějí. Musím ji doporučit bez mrknutí oka, protože tohle je skutečně povedený materiál, ke kterému je čest se vracet. Nejen v neděli.

Kapela: Gévaudan
Album: Iter
Styl: doom metal
Vydáno: 10/2019
Země: Spojené království
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Adam Pirmohamed - zpěv
Bruce Hamilton - kytara
Andy Salt - baskytara
David Himbury - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!