Článek: Nedělní poslech 126

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 126

Garmfrost12.4.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kanadský projekt Kalseroth a jeho debut Sepulcher for the Forgotten.

V dnešní chvíli pro písničku se budeme věnovat jednočlennému projektu Kalseroth, za kterým stojí pracovitý chlapík jménem Yves Allaire, avšak na scéně známý pod přezdívkou Evillair. Tvoří už od devadesátých let, nicméně poslední roky se věnuje výhradně sólovým projektům, načernalému funeral/doomovému Graven Dusk a blackovému Nordicwinter. Ohlasy na nahrávky mívá lehce nadprůměrné, nijak však oslavné. Je možné, že se vše změní v případě jeho nejnovějšího dítka, black/deathově pochmurného marastu Kalseroth, jemuž vyšel debut Sepulcher for the Forgotten.

kalseroth

Coby inspirační zdroje uvádí Evillair pestrou smetánku kapel, které mixovaly nebo mixují black s deathem. Osobně v jeho tvorbě Behemoth, Belphegor, Naglfar nebo Dissection neslyším ani v náznacích. Narozdíl od jmenovaných se hudebně Kalseroth spíše plazí, je ohavnější a méně honosný. Nikoho by neměla překvapit instrumentální zdatnost už jen s ohledem na roky, které je součástí scény. Za tu dobu by se rozehrál i naprostý nýmand. Takže, je tu sice debut nového projektu, ale tvořený zkušeným muzikantem, který za svoji kariéru prošel snad všemi nástroji. Kytarou a baskytarou počínaje, klávesovými a bicími nástroji konče.

Více než hudební vzory jsou z Sepulcher for the Forgotten znát odkazy k H.P. Lovecraftovi a jeho mýtů o Cthulhu. Při poslechu Kalseroth cítím vzdálené mumlání kněží vyvolávající Prastaré ke konečnému návratu. Hudba se kolem vás obtáčí jako zapomenutá nestvůra a syčí hnusným hlasem. Album zdobí jak velice příjemný zvuk, tak obraz Chimera od Louis Jean Despreze, který se k obsahu Sepulcher for the Forgotten náramně hodí.

Kalseroth se z hlubokého undergroundu zatím asi nedostane, nicméně stojí přinejmenším za vaše povšimnutí. Stojí za ním nadšenec, kterému nechybí jak smysl pro kreativitu a zajímavé nápady, ale hlavně osobní nadšení, díky kterému vydává další a další nahrávky. V těchto dnech mělo Sepulcher for the Forgotten vyjít i fyzicky, nicméně mu label realizaci kvůli epidemii koronaviru zrušil. Narozdíl od drtivé většiny neposlouchatelných one-man projektů jsou ty Evillairovi přinejmenším povedené.

Kapela: Kalseroth
Album: Sepulcher for the Forgotten
Styl: death/black metal

Vydáno: 2020
Země: Kanada
Vydavatel: vlastní cestou

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Evillair - všechno

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.