Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 128

Nedělní poslech 128

Victimer17.5.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Drown a jeho album Subaqueous.

Tělo, duše i naše vnitřní přesvědčení jsou utopeny pod vodou a ukryty před okolním světem. Nechme si svůj podmořský prostor jako ideální místo pro ztrátu vlastních iluzí. Dejme si poslech Drown. Dejme si funerální doom metal jednočlenného projektu, jenž postavil své základy na troskách projektu předchozího. Vyškrtnutý předchůdce si nechal říkat Slow. Za oběma pak hledejme osobu nejpovolanější, autora a původem Ukrajince Markova Soroku. Člověka, který našel svůj osud pod vodou a utopil své já v nekonečných hlubinách.


Fascinace podvodní říší pohltila oba projekty, přičemž ten první měl až příliš fádní název, a tak došlo k přejmenování. Když se řekne Drown, je hned jasné, že jsme kilometry pod hladinou a kolem nás plavou mrtvá těla. Pod logem Drown bylo znovuvydáno album Unsleep a své místo si našla také skladba Mother Cetacean.


A její místo je na nedávno vydané novince Subaqueous. Na albu, jemuž je vlastní spojení funerálního doomu, melodií a hromady emocí, které k nám míří skrz spodní proudy. Pro ilustraci dvou dlouhých opusů, které tohle album tvoří, je třeba hluboký nádech a následný ponor. Při ztrátě vědomí jde hlavou spousta vjemů a útržkovitých skic paměti. Atmosféru doprovází smyčce, kolem bublající voda a vše má najednou úplně jiný rozměr. Přitom však Drown zůstává věrný původní zatěžkané dominanci kytar a metalovému pohřebnictví. Vše má své místo.


Plochy přes dvacet minut na jednu skladbu mohou být snadno smrtelné, ale tady to neplatí. Mimořádně si užívám zejména druhou věc Father Subaqueous. Možná proto, že je ze všech nejnovější, ale hlavně proto, že je jedinečná. Drown v ní nemalují kruhy na vodě, ale pod vodou a tvoří poutavý doomový příběh, se kterým se sběhlý v žánru musí identifikovat. Zraňuje, vysílá signály podlamující pocit naděje a nehodlá s tím jen tak šetřit. Velmi sugestivní záležitost. Kdepak je label, který to vydá?


Tahle nahrávka umně kombinuje syrové doomové DNA zažrané v kostech s prostorovým viděním světa utopených duší. Subaqueous je nádherně vybarvená hlubinná vášeň, jenž doom metalu dává povedené dílo, které by mohlo promíchat pořadím  priorit letos vydaných alb na podobné téma. Pokud vás pohltí, již není cesty zpět. Hladina se uzavře a s ní i váš osud.

 

 


Kapela: Drown
Album: Subaqueous
Styl: funeral doom metal
Vydáno: 2/2020
Země: USA
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Markov Soroka - zpěv, nástroje, režie



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 5.6.20 23:21odpovědět

Hodně povedený funeral. V těchto hlubinách se ztrácím jako holka modrooká.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky