Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Popík. Je to asi první věc, co vás napadne při poslechu aktuální a podle všeho první desky dánské kapely Yune. A po pravdě to popík je. Na stránkách vydavatele se píše něco v tom smyslu, že se kapela inspirovala v marocké poušti, a to jak tematicky, tak zvukově. Co si pod tmím mám představit, tak úplně nevím, ale prý něco jako těžké kroky v písku. Pokud budete mít problém tenhle příměr pochopit a přetavit jej do hudební roviny, snad vás uklidní to, že jsem na tom úplně stejně.

Pro mě je totiž deska v přímém kontrastu s promo řečmi lehká a odpočinková záležitost, která se vznáší jak na obláčku a byť v žádném případě nepředstavuje můj šálek čaje, její poslech si dokážu užít. Proč? Především díky nástrojové pestrosti a poměrně nápaditému využití syntezátorů, na kterých mnohdy stojí celé pasáže, v nichž jsou klasické rockové nástroje utopené jak v mlžném oparu. Připomene vám to pozdní Radiohead, tedy minimálně v období desky The King of Limbs, což ale samozřejmě chápu, že ne pro každého fanouška Radiohead musí být to nej období. Každopádně ta hravost tam je a budiž přičtena k duhu zatím docela mladé kapely.

Druhá věc podobná s u vedenou deskou britských kolegů je docela velká míra komprese finálního zvuku, která je poslechově dost nepříjemná. Asi chápu, že v touze po atraktivitě se někdo rozhodl udělat master právě takto, ale když vám do uší tepou syntetické beaty takto intenzivně celou hrací dobu alba (44 minuty), začne vám - tedy aspoň mně - podobný prožitek docela solidně vadit. Na obranu bych dokázal říct zhruba tolik, že produkce Yune se pohybuje někde na hranici popové kytarovky a přísně elektroniky, takže pravidla si lze vykládat všelijak a lze snést trochu víc než u jiných žánrů. Nicméně vše je o míře a ta některých pasážích slušně přetéká (zkuste Copy of You).

Palec nahoru ale míří především díky konzistentní atmosféře nahrávky, která spíš než na kompoziční stránku (ta je přísně jednoduchá) sází vše na jednu kartu aranží a nápaditého seskládání klasických nástrojů s hromadou elektronické fantazie (mimochodem slyšeli jste už nové The Strokes?). V tomto bodě Yune překvapují svobodou, fantazií a především akorátní mírou, kdy se vlastně celý hrací čas vyhýbají tak snadnému sklouznutí z nápadité, ale přitom stále civilní a „user friendly“ cesty k podivným pokusům všeho druhu. Ne, ty tam nejsou, protože Yune nejsou experimentátoři a jejich hudba patří do kategorie „poslouchat a moc u toho nepřemýšlet“. I taková je občas potřeba.  

Kapela: Yune

Album: Agog

Styl: alternative / indie pop

Vydáno: 05/2020

Země: Dánsko

Vydavatel: Crunchy Frog Recordings

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Tobias Sachse - zpěv, synths, piano
Erlend Eggestad - kytary, synths, perkuse, zpěv
Nikolaj Bugge - kytary
Mads Flethøj Ege - baskytara, perkuse
Tobias Andreassen - bicí, perkuse

hosté:

Thorbjørn Kaas - violoncello

Nis Bysted - perkuse

Nahrávka byla webu Echoes poskytnuta hudební agenturou Creative Eclipse PR.