Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 131

Nedělní poslech 131

Victimer12.7.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si nepředstavíme žádnou mladou a neokoukanou kapelu, ale soundtrack k dokumentárnímu seriálu o Janu Žižkovi, za kterým stojí mistr Necrocock.

Jde o to, že tento soundtrack není klasickým albem z dílny tohoto originálního autora, ale hudbou vytvořenou jako doprovod k hranému dokumentu. A je na místě si tento dokument krátce představit. Jde o dvanáctidílný seriál Jan Žižka z Trocnova, za jehož vznikem stojí dvojice spisovatelů Otomar Dvořák a Jan Bauer. Tento seriál byl vysílán na stanicích CS film a Kinosvět a snažil se co nejvěrněji nahlédnout do života našeho známého vojevůdce. Vedle toho také poodhalit další, méně známé skutečnosti z oněch dob a pokusit se uvést na pravou míru skutky historicky zajímavého člověka, o kterém se toho napovídalo dost a ne úplně všechno byla pravda. Kdo má zájem, ukázku v podobě prvního dílu najde ZDE.


Teď bych ale už seriál nechal stranou, jsme tu kvůli hudbě. A za tou stojí člověk velmi povolaný, autor specifických harmonií, Tom Necrocock. Máme tak možnost nahlédnout do časů středověkých za doprovodu jeho tajuplných atmosfér, přičemž obě položky jsou hezky promíchány. Přesně tak, aby zůstal zachován středověký ráz doby a hudba pro ni typická, a Tomův speciální melodický rukopis, jenž je pro jeho hudbu tím pravým kořením. Albem se pak proplétá víc než třicítka krátkých instrumentálních náladovek dokreslujících děj seriálu.

 


Je zajímavé sledovat, jak Necrocock nezůstal zcela ve svém hájemství, ale vědom si dobového zařazení dokumentu dopřál místo i jiným nástrojům (harfa, flétna...) a celkově dílo uchopil víc hrdě a epicky. Bráno celkovým pohledem. Jinak se můžeme co chvíli ztratit ve spleti snových a až nepříjemně temných tónů, to se nikdy neomrzí. Bez té svérázné zhudebnělé podivnosti by to zkrátka nebylo ono. Ale jen do chvíle, kdy jsme povoláni na zteč, anebo poctivě zapít další velký den. Vyjma hudby dal Necrocock prostor také svým vokálům a sborům, jež hned několika skladbám dodávají na sugestivnosti. Mám za to, že právě pro tyhle krátké skladbičky je přísun silných motivů a emocí určující. Jen se lehce rozvedou, povznesou a zase nechají spát. S typickým citem a důrazem na vrozenou atmosféričnost.


Pro malou zajímavost se ale musíme do Necrosvěta spustit o něco hlouběji. Kdo má Necrococka trochu víc nasledovaného, jistě mu neuniklo, že další Tomášova záliba patří jídlu. Ta bizarnější strava má také své stálé místo v jeho sbírce videií, zde souhrnně pojmenované Bizarre foods. Kdo zhlédl video k pochutině jménem Hákarl (nakládaný žralok), dočkal se hudebního podbarvení, kde jsou použity skladby právě ze soundtracku k Janu Žižkovi. Určitě jsem zachytil skladby Smrt a Sníh. Zachytili jste je i vy?


V kolekci o Janu Žižkovi najdeme taky jednu metalovou skladbu (Bitva), která se však konceptu nevymyká, jen má ostřejší hrany, což ničemu neuškodilo. Musím se přiznat, že jsem první informaci o chystaném vysílání pořadu zasklil, ale poté, co byla k mání hudba na bandcampu, jsem už neponechal nic náhodě. Další album do sbírky z dílny autora, kterému to ladí, ale zároveň kousek něčeho jiného, nestandardního. Kdo má rád Tomovu klidnější tvorbu v podobě zcestovalého projektu Night Vision a zároveň tíhne k historii, mohl by díky hudbě k Žižkovi dostat po čem toužil. V případě dřevních necrofans pak není o čem, tam je to samozřejmost.

 

 


 

Autor: Necrocock
Album: Jan Žižka z Trocnova (Original Soundtrack)
Styl: ambient / medieval
Vydáno: 12/2019
Země: Česká republika
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp / necrocockworld

Sestava:
Necrocock - hudba, vokály



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky