Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 132

Nedělní poslech 132

Jirka D.16.8.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Lemonheart Club a její album Nevědomí.

Úvodní téměř šestnáctiminutová kompozice Tao a Mia se táhne jak smrad a pokud jste se snad tak jako já dostali k Lemonheart Club přes Michala Sobotku a Illegall Illusion (ostatní prominou), bude to pro vás celkem kulturní šok. Kdo navíc znáte Michalům bubenický styl (a stále ještě slyšíte na obě uši), budete zpočátku trochu dumat nad tím, jestli se v téhle inkarnaci trochu nenudí - těch úderů není moc a jdou velmi pozvolna za sebou. Ale už někdy kolem páté šesté minuty to celé začne dávat smysl a skřek ne nepodobný Ultrasovi z Gospel of the Future si vás začne získávat. Gospeláky samozřejmě nezmiňuju jen tak z nudy, jistá podobnost tady je, ale oproti nim jsou Lemonhearth Club ještě víc nepřístupní, roztáhlejší a pomalí. Bude to chtít trochu vaší snahy.

 

Lemonheart Club live

 

Jestli vám bude vaše snaha v dobrém vrácena, vlastně ani nevím, deska Nevědomí nebude patřit k těm, které by rozdávaly cokoliv snadno a rychle a na mnoha jejích místech budete lehce zmateni z toho, jestli někdo někde neusnul. Ono napsat že deska se pozvolna převaluje vpřed mnohdy předbíhá skutečnost o dobrých deset kilometrů v hodině, ale časem si zvyknete a vlastně nakonec budete docela mile překvapeni, jak všechno pěkně plyne. Tři kompozice oscilující mezi osmi a osmnácti minutami nemají ambice na největší hity letošního léta, ale současně ukrývají několik intenzivních zážitků pro pochybné charaktery všeho druhu. Typicky hrubozrnná pasáž mezi pátou a sedmou minutou sklady Pohádka o chlapečkovi (není to hezký název?), která se do vás zařezává jak rezavá rašple, a i když vás to bolí, chcete víc a pořád dál. Má to své kouzlo, se kterým není radno si zahrávat a přehánět jej co do počtu opakování, ale sem tam, jednou dvakrát za den, vás to může bavit.

 

Desku Nevědomí s klidným svědomím označím jako ojedinělou v rámci českého podzemí, protože podobné muziky u nás nevzniká mnoho a ani podobných kapel mnoho nehraje. Zkuste jich najít ... tak třeba aspoň pět. Nenajdete. A být na okraji už tak dost okrajového podzemí, to je svým způsobem závazek. Pro úplnost se na závěr sluší dodat, že deska vyšla zatím pouze digitálně, a že je dostupná samozřejmě na bandcampu a dalších on-line platformách. Zvukově je dílem zmíněného Michala Sobotky, a i když výsledek občas trochu bolí, na krev z uší to naštěstí není.

 

 


 

Kapela: Lemonheart Club

Album: Nevědomí

Styl: sludge / noise

Vydáno: 03/2020

Země: Česko

Vydavatel: vlastní digitální vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Adam „Willie“ Řeháček - baskytara

Michal „Bota“ Sobotka - bicí

Jiří „George“ Gewinner - vokály

Aleš „Mils“ Hubáček - kytara, noise, samply



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky