|
|
||||||||||

Úvodní téměř šestnáctiminutová kompozice Tao a Mia se táhne jak smrad a pokud jste se snad tak jako já dostali k Lemonheart Club přes Michala Sobotku a Illegall Illusion (ostatní prominou), bude to pro vás celkem kulturní šok. Kdo navíc znáte Michalům bubenický styl (a stále ještě slyšíte na obě uši), budete zpočátku trochu dumat nad tím, jestli se v téhle inkarnaci trochu nenudí - těch úderů není moc a jdou velmi pozvolna za sebou. Ale už někdy kolem páté šesté minuty to celé začne dávat smysl a skřek ne nepodobný Ultrasovi z Gospel of the Future si vás začne získávat. Gospeláky samozřejmě nezmiňuju jen tak z nudy, jistá podobnost tady je, ale oproti nim jsou Lemonhearth Club ještě víc nepřístupní, roztáhlejší a pomalí. Bude to chtít trochu vaší snahy.

Jestli vám bude vaše snaha v dobrém vrácena, vlastně ani nevím, deska Nevědomí nebude patřit k těm, které by rozdávaly cokoliv snadno a rychle a na mnoha jejích místech budete lehce zmateni z toho, jestli někdo někde neusnul. Ono napsat že deska se pozvolna převaluje vpřed mnohdy předbíhá skutečnost o dobrých deset kilometrů v hodině, ale časem si zvyknete a vlastně nakonec budete docela mile překvapeni, jak všechno pěkně plyne. Tři kompozice oscilující mezi osmi a osmnácti minutami nemají ambice na největší hity letošního léta, ale současně ukrývají několik intenzivních zážitků pro pochybné charaktery všeho druhu. Typicky hrubozrnná pasáž mezi pátou a sedmou minutou sklady Pohádka o chlapečkovi (není to hezký název?), která se do vás zařezává jak rezavá rašple, a i když vás to bolí, chcete víc a pořád dál. Má to své kouzlo, se kterým není radno si zahrávat a přehánět jej co do počtu opakování, ale sem tam, jednou dvakrát za den, vás to může bavit.
Desku Nevědomí s klidným svědomím označím jako ojedinělou v rámci českého podzemí, protože podobné muziky u nás nevzniká mnoho a ani podobných kapel mnoho nehraje. Zkuste jich najít ... tak třeba aspoň pět. Nenajdete. A být na okraji už tak dost okrajového podzemí, to je svým způsobem závazek. Pro úplnost se na závěr sluší dodat, že deska vyšla zatím pouze digitálně, a že je dostupná samozřejmě na bandcampu a dalších on-line platformách. Zvukově je dílem zmíněného Michala Sobotky, a i když výsledek občas trochu bolí, na krev z uší to naštěstí není.
Kapela: Lemonheart Club
Album: Nevědomí
Styl: sludge / noise
Vydáno: 03/2020
Země: Česko
Vydavatel: vlastní digitální vydání
Sestava:
Adam „Willie“ Řeháček - baskytara
Michal „Bota“ Sobotka - bicí
Jiří „George“ Gewinner - vokály
Aleš „Mils“ Hubáček - kytara, noise, samply

Lemonheart Club
Není to hudba k tanci

Nedělní poslech 142

Nedělní poslech 141

Nedělní poslech 139

Loudness War // rozevřené nůžky

Ozvěny roku 2019 - top 10

Redaktorské ozvěny - červen 2015

Ozvěny roku 2014 - čas zúčtování

Výkon! Aneb kolik ho skutečně potřebujeme

Zapomenutá dema? 35. díl: Morbivod II

Kouř - muzikál totalitního věku

Zapomenutá dema? 26. díl: Český doom
Pražská folk/melodic deathmetalová kapela Odraedir funguje v nové sestavě a představuje aktuální singl Silencing the Golden Hall. Klik SEM.
17.7.2026Sedmé album belgických podivínů Emptiness vychází právě dnes. Pod názvem Nowhere Speaks najdeme deset nových skladeb, které se dál vzpírají všem konve...
17.7.2026Na konci července budeme atakováni také z jihu, neboť Altarage hlásí své už sedmé album nazvané Cogwheel. Vydávat budou Sentient Ruin Laboratories.
16.7.2026Norští blekoši Taake, kteří více než tři desetiletí vyvažují tradici a inovaci, vydají své deváté album En Skog av Nidstang 31. července u Dark Essenc...
16.7.2026Maskované duo Veilburner je evidentně při síle a už v říjnu znovu podráždí naše smysly svým devátým albem All That Glimmers is Gloam.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.