Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 133

Nedělní poslech 133

Victimer23.8.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Ringarë a její album Sorrow Befell.

Pojďme si dnes tu ospalou letní neděli promíchat s trochou podzemní temnoty. S black metalem, atmosférickým a vycházejícím z devadesátých let minulého století, kdy scénu obohatily první alba Limbonic Art, Emperor, Burzum nebo Lunar Aurora. Třeba právě k těmto spolkům by se dala přirovnat aktuální, tedy ne zrovna originální, ale provedením určitě zajímavá, tvorba americké dvojice Ringarë. A taky s tunou kláves, které black metal Ringarë vytrvale doprovází. V tomto směru můžeme stejně směle nechat probudit mistra Mortiise, Satyrův Wongraven a znovu hlavně Vargovo klávesové bloudění mezi patřičně bílými břízkami... Ringarë zkrátka působí jako takový neokoukaný průvodce nostalgií o čtvrtstoletí zpět.


Dvojice Esoterica (známý především z působení ve Skáphe, Krieg nebo Guðveiki) a Likpredikaren tedy postavila základy projektu na propojení metalové a ambientní muziky, přičemž jí nečiní problémy oba styly míchat, či naopak nahrávat alba věrná pouze jednomu ze stylů. Atmo-blackový debut Under Pale Moon následuje čistě ambientní nahrávka Where Cold Dwells and Winter Once Lay a dnes je řeč o demu Sorrow Befell, který míchá rovným dílem oba zmíněné styly.


Přesněji, první polovina alba je blackmetalová a ta druhá syntetická. Půl na půl, čtyři skladby s kytarami, krákáním a klávesami a další čtyři už jen pouze s klávesami. Obě polohy k Ringarë patří a obě mají v jejich projevu stejně velké místo. Osobně se přesto kloním k metalové tváři projektu, není to totiž žádný laciný výškrab uhláku, ale hodně atmo záležitost, co působí dostatečně plně a epicky. Ambientní část Ringarë mi přijde jako o něco ochuzená. Samotné skladby nejsou špatné, ale v duchu toho, že pánové umí oba proudy solidně spojit, jim prostě něco schází.


Sorrow Befell mám k dispozici jako demo snímek, o jehož další osud se postará label Iron Bonehead. Poslechovka, která nemůže urazit poutníky, kteří si urazili svou cestu počátků atmosférického black metalu i s tím, jak šuměly kazety a kopie právě donesená domů byla bůhví kolikátou. I takto Sorrow Befell zní. Je tichá, šumí a imituje tak tuhle ne úplně dávnou dobu se vším všudy. Je to ale jenom pouhá nostalgie, za co bychom měli být projektu vděční? Myslím, že tímto bychom Ringarë trochu křivdili. Skutečně se to dá poslouchat, ingredience jsou správně namíchány a hlava intenzivně hledá místa, kde není ani živáčka, jen všepohlcující temná dálava a smysl pro její výpravné zkoumání. A to by mělo v tuto chvíli stačit, více hledat netřeba.

 

 


 

Autor: Ringarë
Album: Sorrow Befell
Styl: black metal / ambient
Vydáno: 6/2020
Země: USA
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp

Sestava:
Esoterica - všechny nástroje
Likpredikaren - vokály



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky