Článek: Nedělní poslech 134

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 134

Victimer6.9.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Golgata a její album Skam.

Loni zatoulaný balíček z ruského labelu Satanath Records nakonec dorazil a protože jeho obsah skrývá zajímavé debutující soubory, rád bych je zpětně připomenul alespoň formou Nedělních poslechů. Jejich aktuálnost sice nabrala jistý skluz, ale pořád jsou to nahrávky, o kterých se moc neví a nepíše. Jedním z takových souborů je severské duo Golgata, které před rokem plivlo na svět svou první desku Skam.

Skam jsem si vybral pro jeho melodičnost a schopnost nechat tvrdé blackmetalové jadérko ochutnat víc volnosti a zahrozit víc do dálky. Album provází plechový zvuk a notně vytažená basa, která bagruje severskou náturu a nenechá ji vyletět až někam za obzor. Takže žádné folkování, vysedávání u ohýnků a nasávání medoviny. Pošli tam pivko a koukej nasekat dřevo! Golgata hrají primitivní black s pohanským spiritem, vědomi si vlastních kořenů a tradic. Zůstávají spojeni s podzemím a jeho těsným sevřením, a i když se snaží svému soundu dodat na atmosféričnosti, jejich místo je pořád v hlubinách skal.

Takže ano, black metalu Golgata nechybí rázovitá dřevnost, ale ani epické momenty, ze kterých jde cítit hrdost, což podtrhuje klasické zakomponování čistého vokálu na znamení hrdinných popěvků. Není to ale priorita, jako spíš doprovodný prvek. Čistý pagan metal tak kapela nenabízí, na to je příliš věrna uhelným kobkám a zubatému ostří sekyrek. Oni sami Golgata nijak nespekulují a nevymýšlí, jsou zkrátka věrni svému původu a po svém jej prezentují, víc vědět netřeba. A je asi jedno, kam si je každý zařadí.

Skam je slušný debut, který možná nepřináší nic světoborného, je to prostě varianta, jak se zahledět na sever od nás a být v těsném spojení s přírodou, tamním duchem tradic a přitom stále v drsném undergroundu. Takto Golgata beru a takto je představuji.

Autor: Golgata
Album: Skam
Styl: black metal
Vydáno: 6/2019
Země: Švédsko
Vydavatel: Satanath Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Spokesman 2 - zpěv, kytara, baskytara
Spokesman 1 - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.