Článek: Nedělní poslech 18

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 18

Victimer27.11.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Naja Naja a její eponymní album.

Toto setkání bylo dílem čiré náhody, ale zrovna taková jsou ty nejpřekvapivější a které máme více na paměti. Projekt Naja Naja si mezi taková milá překvapení roku 2016 zkrátka řadím. Pokud ale holdujete avantgardní scéně španělského království, asi vás existence tohoto tělesa jen sotva překvapí. Máte to v malíku, jste borci. Většina ostatních, která obyčejně holduje zcela jiným věcem, pak může vzít zavděk tímto krátkým představením.

Za jménem Naja Naja stojí dvojice Castroviejo, Acosta, která se jinak prezentuje v kapelách Malheur nebo Pylar. První se věnuje experimentům na bázi jazzrockové improvizace a druhá podivuhodnosti, která dává na srozuměnou, že jí na doomu metalu není vůbec nic svaté. Obě kapely a oba pány především pak pojí občanská příslušnost k městu Sevilla, a tak nebyl problém dát hlavy dohromady a zkusit zase něco jiného.

Co znamená něco jiného? V této chvíli návrat do osmdesátek, k darkwave a post punkové revoltě, ve které proti sobě křičí novoromantická uhlazenost a nakrklá gotika. I když co to plácám... Naja Naja jsou vlastně pop. Akorát do jiných než běžných rádií. Nebyli by to totiž zrovna tihle dva, kteří mají k podobně jednoznačnému projevu trochu dál než ostatní, aby se z toho všeho nevyklubala podivínská záležitost. Naja Naja zkouší trpělivost rodilých post punkerů a disko loudilů o svůdnou smyslnost. Na jedné straně je následují a vzdávají jim hold, na té druhé si z nich utahují.

Je dobré si jejich debut někam zařadit, a to právě zmíněným směrem, ale i tak v tom všem bude hlodat červíček pochybností, co všechno se na albu děje. Leckomu to přijde přitažené za vlasy a zbytečné, jinému zase zajímavé. Patřím mezi druhou skupinu dobrovolníků, a proto o této kapele píšu. Naja Naja experimentují, vracejí se tam, kde jim bylo dobře kdysi před léty a tyhle vzpomínky promíchávají s tím, jak vidí hudbu dnes. Nejednoznačně, jako fúzi, jako možnost objevování. Dnes možnost objevování (a prznění) pop music.

Kapela: Naja Naja
Album: Naja Naja
Styl: experimental / post punk / pop
Vydáno: 5/2016
Země: Španělsko
Vydavatel: Knockturne Records
Odkazy: bandcamp

Současná sestava kapely:
Xavi Castroviejo: zpěv, texty
Juan G. Acosta: kytary, syntezátory, bicí, perkuse, zpěv

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 20.2.18 8:26

Jako pořád to jsou ceny Anděl. Předávání hudebních cen má vždycky tu specifiku, že s nimi není ve výsledku spokojený vůbec nikdo. Jinak v současné době hudební distribuce a přístupu je Anděl taky už jen takový nešťastný topící se, který plácá do vody a snaží se udržet co nejdéle nad hladinou, ačkoli ví, že už to má prostě spočítaný. Pozitivista ve mně řekne, že můžeme být rádi, že vůbec nějaké žánrové ceny jsou, když pak člověk vidí, jak hlavní kategorie neustále ovládají marasmy jako Chinaski, Kryštof či Petr Kolář (kdo vůbec vybírá hlavní kategorie? Mainstream osvědčení hudební kritici? Kdo to jsou?). Jinak ono spojení oněch žánrů dohromady do jedné kategorie dává smysl s tím, jak čile různé hudební tvary fúzují prostřednictvím všemožných projektů, které se nebojí překračovat hranice a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Navíc rušení speciální kategorie pro ska & reggae bylo nabíledni, protože to nejsou hudební žánry, nýbrž diagnózy.