Článek: Nedělní poslech 19

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 19

Garmfrost4.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Soulscape Project a její album Liberation.

V našem pravidelném seriálu nejen na neděli vám přinášíme zajímavý počin německého seskupení The Soulscape Project. Než posnídáte oběd k večeři, vypijete si nedělní kávu a usnete u pohádky v rádiu, zkuste koštnout nevšední porci post - blackové krmi nazvané Liberation.

The Soulscape Project je kapela ze saského Lipska a na scéně funguje zhruba čtyři roky. Už debutové EP The Lifeless dávalo na srozuměnou, že máme co do činění se slibnou záležitostí. Až se mi nechce věřit, že po kapele doposud nesáhl žádný label. V dnešní době, kdy je scéna zahlcena miliony odpadu, vyčnívá The Soulscape Project (TSP) nejen v rámci undergroundu jak instrumentální šikovností, tak vtipnou lehkostí, spojující extrémní metal s jazzem, atmosférickým rockem a všudypřítomnou chladnou černotou. Asi je možné říct, že Liberation už žádný black neobsahuje a že se kapele podařilo vymanit z jakéhokoliv kabátku. Ale takhle jednoduché to věru není.

Zajímavostí bezesporu bude, že členové TSP jsou součástí death/grindové, respektive blackové scény a fans budou pojmy jako Invocation, Cesspool a hlavně Grabak zřejmě znát. Tito týpci asi potřebovali ventilovat své šílené choutky a založili spolu projekt, kde se nemusí bát zkusit cokoliv. Liberation je sbírkou vysoce profesionální i zábavnou. Pojí v sobě odlišné světy, pod čímž si představte jam Satyricon, Opeth nebo Mord'A'Stigmata. Přirovnání jsem použil jen pro představu. Popravdě mi ani jednu ze zmíněných The Soulscape Project nepřipomínají. Jen vám musí být jasné, že se kapela s ničím nemaže a klidně do klepačky narve shoegaze vlnění a nic se nerozpadne. Saloon piano do řezby? Proč ne!

Oproti The Lifeless novinka vyrostla po všech směrech a je zřejmé, že je s The Soulscape Project nutno počítat. Jste-li příznivci pejskokočičího vaření, směle a bez ostychu po Liberation sáhněte.

tsp

Kapela: The Soulscape Project
Album: Liberation
Styl: post-black
Vydáno: 11/2016
Země: Německo
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: facebook // bandcamp

Současná sestava kapely:
M. Gneipel - baskytara
S. Schmidt - bicí
C. Denckert - kytary
M. Delastik - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.