Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 20

Nedělní poslech 20

Sarapis11.12.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme umělce Michaela Arthura Hollowaye a jeho album "Guilt Noir".

Chcete-li z dnešního vydání Nedělního poslechu vyždímat to nejlepší, běžte si během dne po svých a vraťte se, až bude slunce mizet za kopcem, krajinu spolknou stíny a tma vás vyzve k tanci. Dnešní výlet nemíří do hlubin metalového podzemí, ani do nepohodlných příbytků šílených experimentátorů, dnes přičísneme pešinku atmosférické hudbě mimo metalovou komunitu. Michael Arthur Holloway je skladatel filmové hudby a nahrávka Guilt Noir je jeho debutem.

 

Pokud se venku setmělo, plamen svíčky rozehrál stínohru a špunt archivního vína vylétl z hnízda, nastal pravý okamžik pro dnešní meditaci. Tvůrce, jemuž se dnes věnujeme, zasvětil svou skladatelskou kariéru filmové hudbě, ale s jeho dílem se mohou nevědomky setkat i hráči počítačových her a pokud se oddáváte poslechu industriálu, možná vám bude povědomý jeho projekt Dead When I Found Her.

 
Předmětem našeho zájmu dnes ale není jeho hlavní tvůrčí náplň ani jeho industrální dítě, nýbrž jeho debutová nahrávka Guilt Noir, která vás snadno může unést zpět časem i prostorem kamsi do padesátých let a černobílých nálad. Oficiální popis hovoří cosi o tom, že si máme představit soundtrack k seriálu Twin Peaks v atmosféře zakouřené ilegální nálevny v době americké prohibice kolem roku 1950. Stačí si pustit první skladbu a nezbývá než souhlasit, že zmíněná charakteristika nemůže být přesnější. Teskný saxofon životem těžce zkoušeného černošského muzikanta, luskání prstů skrze kouřovou clonu a skelný lesk zažloutlých pohledů se v hudbě odráží poměrně věrně. Ano, jsou to docela klišovité představy, ale podobným obrazům se nedá jen tak snadno ubránit.
 
Objevení netušených rozměrů hudby od Guilt Noir moc neočekávejte, ale že vám obyčejný večer promění v mimořádnou chvilku, na to vemte jed. 
 
 

Umělec: Michael Arthur Holloway

Album: Guilt Noir

Styl: doom jazz, noir soundtrack

Vydáno: 1/2016

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vydáno vlastním nákladem

Odkazy: bandcamp, facebook



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.3.21 9:05

Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Martas / 12.12.16 17:58odpovědět

Ta filmová stopa je tam sakra hodně slyšet, ale to nevadí, aspoň má muzika svojí jedinečnou atmosféru. :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky