Článek: Nedělní poslech 23

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 23

Garmfrost1.1.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Seven Chains a jejich stejnojmenný debut.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Inu, snad tak zle zase nebude. Ale je dosti možné, že divná muzika na pomezí obskurních lákadel a temného umění, si cestu k vaší pozornosti občas najde. Seven Chains je pojmem neznámým, postavený lidmi z amerického podzemí. O této skupině toho zatím mnoho nevíme, jen že se vše točí kolem neposedného kytaristy a zpěváka (sic) Noaha Colemana, který má rozjeto několik podobně undergroundových smeček, z nichž ani jedna nedosáhla větší pozornosti. Seven Chains byl zrozen v roce předešlém a v témže roce vyšla i debutová eponymní nahrávka Seven Chains.

Ptáte se zajisté, jakou muziku Seven Chains nabízí a proč jí věnovat opilou novoroční neděli, když se s vámi všechno tolik houpá… Posnídejte oběd k večeři, znovu si lehněte na kavalec a zhasněte žárovku. Myslím, že se bude k poslechu hodit i víno s kýblem na názor. Normální stav k vstřebání Seven Chains není nejlepší nápad. Základ hudební produkce tvoří hrubozrnný mix blacku a deathu v zachmuřenější podobě. Často budete uklidněni příjemnou zrůdností zahuhlaného skučení disharmonických postupů. Podotýkám, že ke spánku není Seven Chains nejvhodnějším nápadem. Trio podivínů rádo prokládá už tak dosti noisově znějící temný metal různými zvuky nebo jazzovými improvizacemi, je tedy jasné, že nic dobrého pro poklidné podřimování tohle dílo není.

sevenchains

Transcendentální hnus vás zavede pod psychickou vrstvu k sídlu vašich pudů směrem ven k opuštění tělesnosti. Duševní výron pak splyne s vesmírem v chladném objetí. Nezůstane nic, než tma. Žádný cit, teplo ani zima…

Kapela: Seven Chains
Album: Seven Chains
Styl: experimentální black/death
Vydáno: 12/2016
Země: USA
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Noah Coleman – kytary, vokály

Scott Yost - baskytara

Chris Sceaga - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.